KDO JE MOU AUTORITOU?

  Promluva na texty:
            Micheáš 3, 5 – 12          1. Tesalonickým  2, 9 – 13                  Matouš 23, 1 – 12

  Při čtení textů určených  na  20. neděli po Svatodušních svátcích nás možná překvapí, že první text je obsahově podobný třetímu, byť  je  dělí staletí.  V prvním textu prorok Micheáš  sděluje, jak kriticky Hospodin hodnotí proroky jeho doby, což je druhá polovina osmého století před narozením Krista.  Označuje je za svůdce lidu, považuje je za prospěcháře. Pokud jsou nasyceni, jsou hlasateli pokoje, pokud mají nedostatek, vyhlašují proti lidu svatý boj. Podobně kriticky nahlíží na kněze i další představitele Izraelců. Lidé ve vysokém postavení touží po úplatcích  a za všechno si nechají zaplatit.  Stále mají nataženu ruku. Přesto si jsou sebevědomě jisti, že je jim Bůh příznivě nakloněn.

  Za několik staletí po vystoupení Micheášově Ježíš Kristus hovoří v podobném duchu o zákonících a farizeích. Oni mluví a nečiní. Nakládají lidem na ramena břemena, ale sami se jich ani prstem nechtějí dotknout. „Proto dělejte, co vám řeknou , ale  nenapodobujte je,“ radí Ježíš.  

  Dnešní lidé shodili autority z piedestalů. Pedagogové, umělci, hrdinové, duchovní, ti všichni jsou podrobováni nelítostné kritice všech. Děti hledí kriticky na své rodiče, na své úspěšnější spolužáky, dospělí na své kolegy i na zaměstnavatele, členové církví na své duchovní a všichni dohromady na politické představitele státu.  Vzory nevidíme. Snad jen výjimečně.  A vůbec nemáme v úmyslu někoho poslouchat, jedině tehdy , když nám to přinese nějaký prospěch.

  Je naše doba jiná, než byla v čase proroků? Je jiná, než byla v Ježíšově době?  Nepochybně je, ale vyvinutější lidský mozek, který vymyslel stroje, jež nám neskutečně ulehčily lidskou dřinu, zkrátily  vzdálenosti  a dovolují se podívat do kosmu, nezná lék na špatnou lidskou povahu. Neumí příliš ovlivnit vlastnosti, které jeho nositeli i těm, kdo jsou okolo něj,  dělají život těžký a někdy i nesnesitelný. Potřebujete příklad? Jak se žije závistivci, žárlivci, lakomci, člověku, který je na něčem závislý a nemá sílu se závislosti zbavit? Jak se žije těm, kdo sdílejí domov se žárlivcem, závistivcem, lakomcem, člověkem s chorobnou touhou po moci, člověkem hamižným a nenasytným, apod. Známe málo pomlouvačů, intrikánů, lhářů, podvodníků? Známe jich dostatek z médií, ale i osobně. Vyskytují se všude, nechybí ani v církvích, včetně té naší.  Možná je nám to jedno a nijak se tím netrápíme, možná se díváme dopředu a myslíváme na budoucnost dětí a dalších generací. V jakém prostředí budou žít?

  Nemyslím, že nás Bůh posílá na tento svět, aby nás potrápil (když nás posílá na jakési kolbiště) a pak si jako hráč hodil kostkou, zda nám otevře nebo neotevře dveře nebeského království ( podle toho, jak v těch zkouškách obstojíme). Naopak, posílá nás do světa, v němž máme neskutečné možnosti a dává nám ke správné cestě ukazatele v podobě desatera přikázání a spolehlivého  průvodce, jímž je Ježíš Kristus. Dává nám za přátele osobnosti ducha, věřící a pokorné lidi, kteří ctí lidské hodnoty. My se jen musíme dobře rozhlížet, abychom se s nimi neminuli. A nemáme podlehnout názoru, že je jich málo.

  Neztrácejme čas steskem na poměry. Doba, v níž žijeme, není horší, než doby minulé. Mysleme častěji na svou církev. Netrapme se restitucemi. Peníze nepřinášejí spásu. Starejme se raději o to, abychom se zbavovali svých špatných vlastností. Abychom se stále kultivovali. Prosme Boha o to, aby nám dával  dobré duchovní a dobré učitele teologie. Abychom všichni vytvářeli laskavé a pravdivé prostředí, kam můžeme pozvat kohokoli, protože tam spolu s námi přichází Bůh.

Modliba.

Pane, děkuji Ti zasvé rodiče, kteří mi ukazovali svou lásku k moudrosti.
Děkuji Ti za své učitele a duchovní,  kteří mě inspirovali ke hledání dobra a hodnot.
Děkuji Ti za přátele, s nimiž jsem na společné cestě za nadějí, že přes omyly a nedostatky dojdeme do cíle, jímž je Tvá otevřená náruč.
Ochraňuj nás před vírou v bludy, která je cestou do mnohého trápení.
Buď vůle Tvá nad námi zde na zemi.

Amen.