O Boží dobrotě.

      Jeremiáš 31, 7-9
      Židům 7, 23-28
      Marek 10, 46-52

  „Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k našim otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil věky“, napsal autor listu Židům na samém jeho počátku. „Kdo je ten Syn a jaký je?“, je otázka zvídavého čtenáře. „(Ten Syn) není sluhou ani andělem, ale ani panovníkem.  Je Stvořitelem a Učitelem všech věcí, skrze něj jsou učiněna nebesa, skrze něj je ohrazeno moře. Nezavádí tyranii, neprobouzí strach nebo hrůzu. Ne, on jedná ušlechtile a mírně. Je poslán jako Spasitel, snaží se nás přesvědčovat, ne donucovat. Když ho Bůh posílal, žádal ho, aby nás nepronásledoval. Poslal ho v  lásce, nikoliv k soudu.“ Toto vyjádření nalezneme ve starokřesťanském spise z 2. století.  Anonymní autor v něm vyvrací námitky a obhajuje křesťanství před svým přítelem. Boží Syn je velekněz, jakého lidstvo potřebovalo: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa, obětující se za hříchy lidstva. Prima, řekne dnešní čtenář. A dál?

  Zajímavý je příběh o uzdravení slepého Bartimea, který kdysi seděl u cesty do Jericha, po které právě šel Ježíš, pravý Syn Boží. Slepec Ježíše dotěrným křikem žádal, aby mu navrátil zdraví. Ježíš nepoužil více, než své mocné slovo. „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ Slepý prosí: „Pane, ať vidím.“ Ježíš říká: „Jdi, tvá víra tě zachránila.“  Ježíš to má dnes těžké. Jeho roli převzali lékaři. Bolí tě břicho? Co uděláš? Vyhledáš lékaře. Zlomil sis nohu? Kam se necháš odvést? K lékaři. Zakalil se ti zrak, začínáš špatně slyšet? U koho hledáš pomoc? U odborného lékaře. A on (až na nějaké výjimky) ti pomůže. Lékaři nejen léčí, ale mnohým se zdá, že převzali roli uzdravovatelů. Převzali ji však zcela? Nechává Bůh nahlédnout do své dílny a dovolí rozšifrovat všechna svá tajemství? Znám lidi, kteří upadli do deprese, kteří mají vidiny, které pronásledují ošklivé představy a nemohou se zbavit myšlenky na ukončení života.  Jsou takto trápeni léta. Ale ani člověk stravovaný závistí a žárlivostí nebo upadající do stavu agrese není zdráv a šťastný. V těchto případech úspěchy vědy nejsou vždy přesvědčivé.

  V evangelním příběhu se stal ještě jeden zázrak, protože před chvílí slepec, nyní vidoucí, „hned prohlédl a šel cestou za ním“. V čem vidím ten druhý zázrak? V následování. V Písmu máme mnoho svědectví o vděčnosti, když Ježíš pomohl nějakému prosebníkovi, ale máme v něm i svědectví o malém vděku. Tím, které se nám hned vybaví, je příběh o deseti uzdravených. Jen jediný se vrátil, aby Ježíši poděkoval. O následování u žádného ani muk.

  A o to následování jde. Je odpovědí díků a je šířením Jeho království v tomto světě. Kolikrát jsme slyšeli, že Ježíš nemá jiné ruce, než naše a nemá jiné nohy, než naše. Chvějeme se o svou budoucnost, o budoucnost dětí a vnuků a chceme, abychom zde na zemi žili spokojený život, ne přežívali. Život žitý jen v režii člověka nám ráj nezajistí. Vidíme přelévaní národů. Vidíme rozevřené nůžky, na jejichž  jednom konci jsou bytosti velice zajištěné a na tom druhém bytosti zcela nezajištěné. Vidíme strach i nenávist. Věříme však v  život věčný, který zde na zemi se začíná a v Bohu své naplnění má.

  V této perspektivě, sestro a bratře, přemýšlej nad tím, co pro Tebe udělal Bůh. Vzpomeň, kolikrát Ti podal pomocnou ruku, kolikrát Tě choval ve své náruči. Vybav si, kolikrát Tě Ježíš sytil u svého stolu. Dovol svému srdci, aby se zalilo vděčností. A pak se pokus svou láskou a službou o tyto prožitky podělit. Je tolik čekajících …

Modlitba:

Děkuji Ti, Bože, že ses mi dal poznat. Nemám se čeho bát. Náruč Ježíšova je mým bezpečím. Ať i moje ruce jsou připraveny obejmout ty, kdo strádají a trpí. Ať ráda prostírám stůl pro hladové a nebojím se, že peněženka zbude prázdná. Ať se naučím svůj chléb pouštět po vodě, vždyť vím, že po mnohých dnech ho zase najdu.

Amen.