Mk       4,26-34;        2K 5,6-10

    Představme si tuto událost – Pán Ježíš stojí  na lodi zakotvené u břehu Genezaretského jezera.  Na břehu se tlačí zástupy lidí, kteří sem za ním přišli.  A Ježíš k nim promlouvá formou podobenství.  Byla to řeč názorná, obrazy, vzaté ze života současníků – rybářů, zemědělců, řemeslníků, obchodníků, pastýřů a dalších.  Mohli bychom říci, že tato forma kázání lidem vyhovovala, že snadněji rozuměli, co jim Pán Ježíš sděluje.  Ano – Pán Ježíš opravdu pro větší porozumění svého poselství formu podobenství používal.

   Byly ale situace, kdy ne všichni  Pánu Ježíši rozuměli. Dokonce ani sami učedníci ne.  Proto čteme na závěr našeho evangelního textu větu: „v soukromí svým učedníkům všechno vykládal.“ Pán Ježíš totiž poznal, že jeho učedníci smyslu toho podobenství nerozuměli. A nerozuměli proto, že byli ještě nedospělí ve víře, ještě  Ježíšův pohled na Boha, na svět, na spásu nepronikl do hloubi jejich srdce.

   Mluvím o tom proto, že učedníci všech časů a míst včetně nás, často Pánu Ježíši nerozumí, nerozumíme vždycky dost dobře jeho slovu, kázání, výrokům, zaslíbení.

   Učedníkům tehdy a mnoha lidem i dnes dělá problém porozumět právě pojmu Boží království.  Je to, jak víme,  ústřední, nejhlavnější pojem Ježíšova evangelia. Pro výraz Boží království najdeme obtížně nějakou přesnou definici. Ani Pán Ježíš ji neměl. Vzpomeňme na jeho slova před Pilátem: „Mé království není z tohoto světa.“ Nebo když zjistil rozpaky svých učedníků a jejich otázky, kde BK hledat, jak si v něm zajistit nějakou dobrou a výhodnou pozici, řekl jim: „Království boží je mezi vámi.“  Ježíš tím myslel sebe a myslel tím i všechno dobro, lásku, pokoj, radost, víru, naději….kterou On rozdává.  Boží království je prostě Boží dar vtělený do osobnosti Pána J.Kr. Můžeme říci, že je to dějství, jsou to události a příběhy lidí, kteří se skrze víru v Krista stali občany Božího života na zemi. Apoštol Pavel vysvětluje pojem Boží království křesťanům v Římě jako  spravedlnost, pokoj a radost z Ducha svatého.

   Naše 2 podobenství o  zasetém semenu a hořčičném zrnu nás vede k pochopení Božích plánů a boží práce s člověkem, s lidmi.  Má nás osvobodit od strachu a neúspěchu, nebo pomalého růstu boží věci. Semeno je dobré, proto je dobrá i úroda. Ale žeň není lidské podnikání, žeň je  věc boží milosti. A my, kteří jako křesťané rozséváme semena své víry, smíme očekávat, že se k naší práci Pán Bůh přizná a sám zajistí úrodu a žeň.

   Ten 2. obraz o horčičném semínku z něhož vyroste velká rostlina je podobenstvím rozdílu mezi nepatrností původní práce a jejího výsledného efektu. -  Obě podobenství  v nás upevňují  jistotu: Boží království je skutečností, která se v Pánu J.Kr. vlomila do našeho světa a jednou dojde naplnění. Zcela jistě přijde v moci a slávě na konci věků. Není třeba mít o tom pochyb, není třeba se bát.

  Ráda bych dnes připomněla památku prvního patriarchy naší církve Dr. Karla Farského. Mohla bych ji dokonce trochu vztáhnout k dneš. podobenství.

  Víme, že Karel Farský a a celá velká skupina katolických kněží před 100 lety toužili sloužit křesťanům v naší zemi svědectvím víry očištěné od nánosu neužitečných tradic a dogmat.

   S vnitřním zápasem o pravdu svého počínání a s velkou odpovědností před Bohem i  lidmi se rozhodli pro založení tehdejší církve československé v lednu r. 1920. K jejich odvaze svolat nové společenství církve v naší vlasti pomohla skutečnost, že se tehdy mohli spolehnout na tehdejší duchovní, kulturní i celospolečenskou atmosféru  našeho národa po vzniku Československé republiky. Dr. Karel Farský i ostatní však dobře věděli, že oni jsou jen těmi, kteří vložili sémě Ježíšova evangelia do půdy, do srdcí lidí, ale že Pán Bůh sám je dárcem úrody, života nové církve.  A věděli také, že musí být užitečnými spolupracovníky na vinici Páně, která tu vznikla z Boží milosti.

  Možná si řeknete, že ta počáteční úroda lidí, kteří se přihlašovali k nové církvi, se značně zmenšila – až tak, že už léta trpíme v církvi mnohým  nedostatkem.

   Je nám líto, že už není v lidech kolem nás touha i úsilí žít život ve jménu J. Kr., je nám líto lhostejnosti, se kterou se tak mnoho lidí staví k otázkám pravdy, spravedlnosti,  smyslu života, pokoje a naděje,  jejíž odpovědi přináší Ježíšovo evangelium.  Je nám líto, že se většina lidí kolem nás o víru, křesťanství, církev, vůbec nezajímají.

   Dovolte mi odpovědět na tyto naše povzdechy a smutky osobním svědectvím mého manžela, faráře a 6. patriarchy Josefa Špaka, které je zapsáno v knížce, kterou jsem na jeho památku připravila spolu s jeho synem u příležitosti nedožitých devadesátin. Stojí tam:

   „Myslím na nesčetné rozhovory, v nichž hledáme příčiny neúspěchu v církevní práci. Ozývá se mnoho sebekritiky, mnohdy oprávněné. Málokdy však myslíme na to, že odmítání Ježíšova poselství může mít i hlubší příčiny. Ve společenství s Ježíšem musíme počítat s tím, že nás postihne totéž, čemu musel čelit i náš Pán.

Neporozumění, lhostejnost, otevřené nepřátelství, ba i nenávist. Slovo Ježíšovo, které dnes slyšíme, není jednou pro vždy odbyté. Když to rozvážíme, zbavíme se zbytečných výčitek do vlastních řad a uvolníme v sobě novou sílu ke svědectví, jaké je od nás požadováno  dnes.

       Mně je jasné, že ten, kdo zastává věc Boží ve světě, jak ji zastával Ježíš, musí počítat s problémy.  Obdivuji první křesťany, kteří se nedali odstrašit pohrdáním a útoky svého okolí. Odkud  brali sílu?

   Sám musím myslet na to, jak rychle jsem někdy házel flintu do žita při rozhovorech na téma víry. Měl jsem zlost, že jsem nedokázal nají vhodná slova. Byly však i chvíle, že jsem dokázal promluvit tak, že to lidi zaujalo a přemýšlí o tom.           Víte, že jsem 15 let pracoval ve slévárně jako obyčejný dělník. Moji kolegové se na mne obraceli zpočátku s uštěpačnými poznámkami. Brzy však ustali. Poznali mě blíž. Oceňovali mou práci. Brali mne takového, jaký jsem byl: jako „pana faráře“. Svým chováním mi dávali najevo, že respektují sílu, kterou cítí za mými životními postoji“.

Bratři a sestry,
jestliže chceme vidět a zakoušet živou víru své církve, musíme k tomu přispět svými životními postoji, které formuje naše upřímná víra a opravdovost. Pán Ježíš, který nás poslal k práci na vinici Božího království v našem světě nám k té práci dá také sílu, dary Ducha svatého. Důvěřujme mu. A začněme se podobat tomu semeni, které má z boží milosti vyrůst a přinášet očekávané plody.

Amen.