Milé sestry a milí bratři,

   zaznamenali jste v běhu minulého týdne, že byl sváteční den? U nás v Čechách tedy nebyl, ale např. v Německu ano. Ve čtvrtek 13. května 2021 jsme si připomínali, že uplynulo 40 dní od neděle velikonoční a Ježíš byl vzat na nebesa. Skutky apoštolské nás o tom informují hned na samém počátku a také připomínají apoštolům, že nemají opouštět Jeruzalém, protože dostanou v budoucnu sílu Ducha svatého. Když hledí apoštolové (patrně velmi zkoprněle) k nebi, objeví se dva andělé, a  citlivě je napomenou: „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Ježíš znovu přijde, právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“ 

   V listu do Efezu (ale to bude až mnohem později) píše Pavel, že se modlí za mladou obec, aby vnitřním zrakem viděla k jaké naději je povolána  a jaké je slavné její dědictví ve svatém lidu. Založila důvěru na Kristu, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána jak v tomto věku, tak i v budoucím. (1,15-21 zkrác.)

   Ježíš, obdařen zvláštní mocí a autoritou, která zůstávala skryta mocným a pyšným, se modlí za všechny, kdo mu otevírají svá srdce. „Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal. V nich jsem oslaven. Již nejsem ve světě, ale oni ve světě jsou. A dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist.  Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého.“  Protože mají úkol být solí země. Mají úkol ukazovat druhým na milostiplného, laskavého Boha.

   Ale pro někoho je tak těžké tomu všemu věřit! Někdo byl vychován v tom, že jediná pravá víra je ta, kterou mi předala lidská autorita a nesnese pochybování a zbytečné otázky. Další v tom, že Bůh je nedělní záležitostí a všední život si řešíme sami. A ještě jiní, že Boha potřebujeme na to, aby lidé jednodušší poslouchali a byli ovladatelní.

   A pak jsou ještě jiní lidé. Někdo vyrostl v prostředí, kde idealistický názor na svět je viděn jako blud. Velká většina v dnešní době v tom, že uvažovat o Bohu je ztráta času. Svět se nekontrolovaně někam žene a je škoda neužít a nevyužít dne, když zítra tu už být nemusíme. Další v tom, že svět je třeba zkoumat, rozebrat na atomy a ubírat se za pokrokem.

   Nešťastné je vidění světa, kde odlišný názor musí být zlikvidován. Kde se bere do ruky bič nebo něco podobného a hrubá síla začne plodit násilí a smrt. Ale nemohu se ubránit pocitu, že celé kulturní dějiny lidstva slouží náboženství (pro neviditelnost Boha) některým chytrákům jako nástroj k ovládání druhých. Židé čtou v Toře toto varování: „Nevneseš do domu ohavnou modlu, propadl bys klatbě jako ona. Budeš ji mít v opovržení, budeš ji mít za hnusnou ohavnost, neboť je klatá.“ (5M 7,26) Dcera mé kolegyně Kristýna G, která žije přes 25 let v Izraeli, a píše o životě ve Svaté zemi drobné eseje,  v jednom sděluje,  že takto byl nabádán její známý, který žil v ultraortodoxní čtvrti v Jeruzalémě, kdyby snad vzal od křesťana do rukou nějakou literaturu, zejména Nový zákon.

   V Novém zákoně se píše o nejlepším synu židovského národa, o nejlepším člověku, který se kdy narodil do tohoto světa. O tom, že kdo s ním vejde do vztahu, zdokonalí své lidství hodnotami, na kterých založí svůj život a které jsou vzdálené jakékoliv sobeckosti.

   Apoštolové byli požádáni, aby neopouštěli Jeruzalém. Netuším, zda by v něm dnes chtěli zůstat a čekat, až se vyplní Ježíšův slib o seslání Ducha. Tato před dvěma staletími nehostinná  a dnes prosperující země -  poskytuje azyl a domov více než 8 814 000 obyvatelům (rozloha 20770 km², hustota zalidnění 424.37 o/km2).

   Před pěti lety jsme Izrael navštívili s manželem. Jeli jsme po vlastní trase a trávili čas hlavně v Jeruzalémě. Tolik důležité Staré Město je posvátným prostorem židů, muslimů, křesťanů a je rozděleno na čtyři čtvrti, kam patří ještě Arméni. Bylo to 2 roky poté, co palestinské hnutí Hamás, které neuznává izraelský stát, se stáhlo a přestalo na Izrael útočit. Zakusili jsme to, co říkali mnozí poutníci: je to Svatá země. Míjeli jsme se s mladými lidmi v uniformách a samopalech v rukou a přece jsme zakoušeli přátelskou atmosféru a vstřícnost. Cítili jsme se velmi pokojně.

   A už zase létají rakety z pásma Gazy, na němž se tísní na 2 milióny převážně konzervativních muslimů. Gaza je místem obrovské chudoby. Ze sdělovacích prostředků to víte, ale opakování je matka moudrosti. Na začátku muslimského svátku Ramadán izraelská policie uzavřela prostranství u Damašské brány ve východním Jeruzalémě, kde se po setmění scházejí věřící.  Araby to rozčílilo. Radikálním povahám to posloužilo jako záminka k potyčkám s bezpečnostními silami. Demonstrace se rozšířily i do dalších izraelských měst. Soud rozhodl o vystěhování několika desítek Palestinců z domů ve východním Jeruzalémě. A rozhořel se konflikt, protože se do sporu vložil Hamás. Ve městech dochází k lynčování obyvatel, hrozí občanská válka. Znalci poměrů zastávají názor, že tento spor vyhovuje předákům obou náboženských směrů (etnik). Mohou se déle udržet u moci.

   Nejlepší syn země, Ježíš z Nazareta, je oběma stranami ignorován. Nenašli k němu cestu. Pomozme k ukončení tohoto sporu zcela pravidelnými modlitbami za Jeruzalém, za Izrael. Za všechny, kdo v něm žijí. Za chvíli budeme prožívat připomínku seslání Ducha svatého. Působí stále, přichází tam, kde je zván. 

EB