Skutky 8, 26-40                  1. Janův 4, 7-21                  Jan 15, 1-8                     Písně: 110

Milé sestry, Milí bratři, Vážení hosté,

   Milost Vám i pokoj od Boha, Otce našeho i Pána Ježíše Krista. Amen.

   Do svých padesáti let jsem žila ve tmě. Pak mi Bůh otevřel oči a zjistila jsem, že život má daleko hlubší realitu. Našla jsem způsob, jak bojovat proti strachu, netrpělivosti, jak objevit smysl pro krásu.

   Učíme se, že Bůh dělá všechno lepší: neničí, ale bere staré věci a dělá z nich lepší. Historie Izraele ve Starém zákoně ukazuje na to, co má přijít; je pouhým stínem toho, co má přijít. Něco lepšího…

   Farizeové zkoumali starozákonní knihy, neboť se domnívali, že v nich mají život. Domnívali se, že když slovo Starého zákona budou umět zpaměti, přinese jim to věčný život. Ale Ježíš říká: „Tahle Písma svědčí o mně a Vy ke mně nechcete přijít. Trávíte čas s Písmem a myslíte si, že jste tak lepší než ostatní, a proto vás Bůh přijme. Ale to tak není, klamete sami sebe. Bůh vás přijme skrze mne. Život je ve mně, a vy klamete sami sebe!“

   Vše, co se dělo ve Starém zákoně, bylo stínem toho, co mělo přijít v Ježíši. Ježíš je sám Bůh a sám člověk, a tím je nejdokonalejším prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Je lepší než chrám, kde se stále dokola musely přinášet obětiny. Je lepší než chrám, protože on je tou poslední obětí, ve které byly odpuštěny všechny hříchy.

   Ježíš je lepší než Izrael. Izrael ve Starém zákoně reprezentoval Boží lid. Izrael je lid, který si skrze Abrahama, Jákoba a Izáka Hospodin vyvolil, aby ukazoval na jeho, rozuměj Boží, přítomnost skrze přikázání a Písmo. A také Hospodin izraelskému lidu slíbil, že z nich vyjde mesiáš. Izraelský lid ovšem nevydržel být Hospodinu věrný; tedy nějaký čas ano, ale pak dlouho ne. A to se střídalo.

   Jedním z přirovnání, které trpělivý a milostivý Bůh používá ve Starém zákoně k lidu Izraele, byla vinná réva. Lid izraelský jako vinná réva, vinice uprostřed pouště, o kterou se Hospodin jako zahradník stará. (Najdeme to na mnoha místech: Žalm 80, Izajáš 5, Izajáš 27, Jeremiáš 2, Jeremiáš 12, Ezechiel 15, Ezechiel 17, Ezechiel 19 nebo Ozeáš 10, atd.)

   Žalm 80, 9–20: Vinnou révu z Egypta jsi vyňal, vypudil jsi pronárody a ji jsi zasadil. Připravil jsi pro ni všechno, zapustila kořeny a rozrostla se v zemi. Hory přikryla svým stínem, její ratolesti jsou jak Boží cedry, rozložila výhonky až k moři a své úponky až k Řece. Proč pobořils její zídky? Aby trhali z ní všichni, kdo jdou kolem? Rozrývá ji kanec z lesa a spásá ji polní havěť. Bože zástupů, navrať se, shlédni z nebe, popatř, ujmi se té révy, kmene, který pravice tvá zasadila, letorostu, jejž sis vypěstoval. Spálena je ohněm, porubána, zachmuřil jsi tvář a hynou. Nad mužem své pravice drž svoji ruku, nad synem člověka, letorostem, jejž sis vypěstoval. Nikdy se tě nespustíme, zachovej nám život, ať můžeme vzývat tvoje jméno. Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budem zachráněni!

  Čím více se izraelskému lidu dařilo, tím více se odvracel od Hospodina, zaměřil se více na ovoce než na toho, kdo jim to ovoce dával. A Ježíš přichází na scénu a co řekne všem, co tenhle žalm znají nazpaměť? Že ví, že Izrael je vinná réva, která selhala: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.“

   Co tím chce říct? Žalm se naplňuje, a všichni by měli vědět o čem mluví. Opravdová Boží volba nebyl lid Izraele, Boží volbou nebyl Boží lid, ale Boží syn. A Bůh v Ježíši přišel, aby obnovil svůj lid. Ale nejen ten izraelský. Jeho lid jsme my, všichni křesťané, a on chce, bychom byli s ním, měli svůj život a žili jej pro něj. A dělá to skrze Ježíše. On je lepší než vinná réva, on lepší než Boží lid.  To není o tom, jestli jsme se narodili v Izraeli a patříme do tohoto etnika. Protože izraelský národ byl jen stínem, toho, co mělo přijít, a přišlo.

   A my jsme ty větvičky vinné révy. Větve, co nesou, Bůh ještě čistí. Koho Pán miluje, toho vychovává k lásce a poslušnosti k Otci. Znamená to tedy, že pokud jsem v Ježíši a nenesu ovoce, Otec mne odstraní? Co značí symbol odřezávání větviček bez ovoce? Neneseni ovoce je znamením, že nejsem v Ježíši. Mrtvé dřevo značí ty, kteří nejsou v Ježíši, a proto nenesou ovoce. Kdo je v Ježíši, nese ovoce lásky a poslušnosti, a kdo nenese ovoce, tak v Ježíši jednoduše není.

   Neseme-li ovoce, poznáváme, v čem je pravda. A ta je v jeho slově. “Jste čistí pro slovo, které jsem vám pověděl“, říká Ježíš. Jen v Ježíši můžeme být opravdovým Božím lidem i my. Bez něj nedokážeme nic. Bez něj totálně selžeme, budeme suchou větví, která o sobě tvrdí, že může být stromem.

   Díváte se na seriály? A máte svůj oblíbený? A teď si představte, že by v tom Vašem seriálu nehrál Váš oblíbený hrdina. Tak ten seriál už by nebyl tím seriálem, že? A tak je to i v životě. To Ježíš dělá tenhle náš pozemský seriál tím, co je. On je hlavním hrdinou. Ježíš je hlavním hrdinou celého seriálu našeho bytí. Bez Ježíše jsme jen suché větve, jsme nic, původcem všeho je Ježíš. Naše super nápady, naše modlitby, naše životní pokroky, nic z toho by nebylo možné dokázat, aniž bychom nebyli napojeni na původce naší víry; bez něj nemůžeme růst. „Já jsem pravda a život,“ říká Bůh v Ježíši. Náš růst tedy nemůže proběhnout bez růstu v pravdě a lásce k Ježíši.

   Zapůsobit na lidi lze různě. Všichni děláme chyby, a tak pocit viny není těžké vyvolat: „Víc se snažme, buďme lepší lidi, kajme se.“ Ale pokud nebudeme napojeni na toho, kdo dává život a růst všemu v nás, nikdy skutečně neporosteme, nezlepšíme se, chcete-li. Jediný, kdo živí náš růst, je Ježiš. To, že se budeme chovat líp, neznamená, že neseme ovoce. Morálka není ovoce. Pokud nepochopíme, že pravda a život je v Ježíši, jsme suché větve. Cokoli, co děláme bez něj, je ničím. Jako bychom to nedělali. Bez Ježíše nemůžeme dělat nic. To jsou silná slova!

   Větve, ve kterých není život, jsou k ničemu; to je konec lidí, kteří si myslí, že před Bohem obstojí bez něj. Těch, kteří si myslí, že najdou pravdu a život někde jinde než v něm. To bude konec národa, který spoléhá na svou etičnost, a ne na spasitele a jeho milost. Křesťané se nespoléhají na svoji morálku a výchovu, protože vědí, že bez Boha jsou ničím. Můžeme najít pravdu a život v sobě? Doufáte v Boha víc, než ve svoje schopnosti? Anebo ve všech projevech lásky a skutcích víte, že bez něj jste ničím, že on dává život vašim kostem?

   Slyšíme kázání a říkáme si: „Ach ano, musíme nést ovoce a myslet na Ježíše. Jasně.“ A další, co nás asi napadne: „Co můžu dělat? Jak já, jako větev, se musím napojit, abych to zvládnul?“ To je naše mentalita. Motiv téhle řeči není o tom, že jako jednotlivé větvičky můžeme či máme něco dokázat. Ne. Naše jediná naděje je zůstávat v Bohu a Ježíši, neodcházet jinam, protože my už tam, kde máme být, jsme. Naším úkolem je neodcházet jinam. Chápete motiv zůstat někde? Už tam jsme není to o tom, co si musíme vydobýt. Jsme a navždy budeme. Buď jsme a navždy budeme, nebo nejsme a nikdy nebudeme.

   Zůstávat v Ježíšově lásce znamená nehledat lásku a přijetí jinde než v něm!

„Milujete jeden druhého jako Otec miluje mne.“

   Tedy Bůh nás nebude milovat víc za to, co uděláme. Jeho bezpodmínečnou lásku už máme. Buďme poslušní kvůli lásce, kterou máme, ne proto, abychom ji získali. A to je radikální změna, jak přemýšlet o poslušnosti a o lásce.

   Mám tu podobenství o odpadkovém koši. Vynášela jsem odpadky za 10 korun kapesného na týden. Dělala jsem to proto, abych dostala odměnu. A to je popis, co se děje v církvi v České republice a ve světě. Chovej se dobře, aby ses dostal do nebe, aby se ti nestaly špatné věci, aby tě Bůh nepotrestal, chovej se dobře, abys měl dobrý duchovní život. Ale v křesťanství je tohle úplně naruby: maminka už mi dala milion a já ten koš vynáším kvůli mé lásce k ní. Protože ona mi už všechno dala. Křesťan poslouchá Boha, ne proto, aby ho měl víc rád; protože on už nás miluje dokonale, skrze Syna, který je hlavou církve, pod kterým my stojíme. „Vy stojíte ve mne a jestli budete stát beze mne, budete suchá větev.“

   Skrze přikázání poznáváme, jaký je Bůh. Křesťanská morálka je o tom, jestli milujeme Boha a Ježíše víc než vše okolo. Všechno, co potřebujeme, máme v Ježíši. On první miloval nás, ne my jeho.

   Všichni hledáme, proč jsme tady a jak žít naplněný život. Ježíš říká: „Já jsem pravda a život.“ Byli jsme stvořeni pro vztah s Bohem, a pokud se budeme snažit naplnit život něčím jiným, budeme suché větve. A jak si můžeme uvědomit, že jsme v Ježíši? Skrze lásku k druhým! Nikdo nemá větší lásku než ten, který položí svůj život a svoji duši za své přátele. Ježíš se obětoval za přátele i nepřátele, za všechny. Bůh nás miluje sebe obětující láskou. „Když zůstáváte ve mně jste moji přátelé, protože skrze má přikázání budete mít život věčný,“ říká.

   Láskou k němu a lidem okolo jsme napojeni na Ježíše. Ježíš je Božím lidem a my jsme v něm. Bůh sám nás udělal Božím lidem. Etnický Izrael není boží lid, nikdo, kdo není v Ježíši není Boží lid, jen ti, co jsou v Ježíši jsou boží lid.

   Nejsi součástí lidu, který se honí za kariérou, penězi, slávou: Ty jsi součástí Božího lidu, jehož hlavou je Ježíš Kristus. Amen.

bohoslovka Kateřina Hamr, L.P. 2021, květen, druhý