Celá země je plná Hospodinova milosrdenství.

Skutky 3, 12 - 19                                  1. Janův 3, 1 - 7                          Lukáš 24, 36b - 48

Sestry a bratři,

   každá církevní doba je provázena jinými tužbami. Velikonoční tužby jsou prosbami za to, abychom dobrořečili Božímu jménu a přijímali jeho milosrdenství. Abychom to, co jsme od Boha přijali, s láskou rozdávali.  Abychom světu hlásali, že Ježíš Kristus byl vzkříšen. 

   Zlatá nit našich svědectví od Velikonoční neděle po Ježíšovo nanebevstoupení je setkávání se vzkříšeným Ježíšem a jeho konfrontace s udivenými učedníky a učednicemi, kteří jsou v šoku, překvapení a posléze obrovské radosti ze společného setkání. „Nebojte se! Pokoj vám!“, sděluje jim stále Ježíš.

   Minulou neděli jsme v kruhu apoštolském postrádali Tomáše, který nedokázal uvěřit v Ježíšovo vzkříšení, aniž by sám viděl, aniž by se sám přesvědčil. Dnes jsme opět s apoštoly, kteří se u evangelisty Lukáše polekali Ježíšova nenadálého příchodu. Je to živý Ježíš, který je pobízí: „Podívejte se na mé ruce a nohy.“  A aby je ještě více ujistil, že není nějakým matoucím duchem, ale jejich Mistrem, pokračuje: „Máte tu něco k jídlu?“  Tím říká: “Jsem to já, opravdu jsem to já, tentýž, se kterým jste tolikrát stolovali a kterého jste viděli přibitého na kříži.“

   A příští neděli uslyšíme:  „Já jsem dobrý pastýř. A dobrý pastýř položí život za své ovce.“ Povzbuzujících ujištění je nám vždy zapotřebí. Život na této zemi není pro nikoho z nás procházkou růžovým sadem.

   Když jsme se pustili rodičovské ruky (a někdy i dřív), začali jsme se potýkat se složitostmi a nároky, které život přináší. Od dokončení vzdělání, hledání dobrého životního partnera, usilování o dobré a smysluplné zaměstnání, umění vychovávat děti, pečování o zdraví až po starost se stárnoucími rodiči. Pokud nás v životě potkala nějaká tragédie, poznali jsme rub i líc života. Na zvládnutí těžkých věcí potřebujeme stát pevnýma nohama na zemi, ale velkou pomocí nám je, když máme hlavu v nebi. Tedy, když se nestydíme počítat s pomocí Boha.

   Buďme vděčni za evangelium o Ježíši Kristu. Ježíš přišel na svět, aby stál vedle nás jako přítel. Jeho láska šla tak daleko, že se nechal  za naše zlé činy ukřižovat. Bůh Otec ho však smrti nenechal, ale vyzvedl ho a posadil po své pravici. A tak Ježíš i dnes přichází za námi s otázkou: Potřebuješ mou pomoc? Jsem u tebe. Odlož všechny zábrany a důvěřuj mi. Ukáži ti svět a vše, co je v něm, z mé perspektivy. Naučíš se  žít s opravdovou niternou radostí.

   Úvodní pasáži ve Skutcích apoštolských předchází setkání ochrnutého člověka s apoštoly Janem a Petrem. Neměli, co by mu vložili do natažené žebrající dlaně. V Ježíšově jménu mu však vrátili zdraví.

   Brněnská tisková misie (BTM) vydala útlou brožurku s příběhem vietnamské dívky Kim Phuc Phan Thi, která byla těžce popálena napalmovou bombou, shozenou v roce 1972 na malé jihovietnamské město. Lékaři ji vrátili do života, ale znetvořenou a velmi psychicky trpící. Popisuje, jak hledala Boha. V saigonské knihovně našla Nový zákon, který v ní probudil zájem o křesťanství. Ale trvalo ještě několik let, než Kristu uvěřila. Obrátilo jí to život naruby v tom nejkrásnějším slova smyslu.

   V jedné rodině se pohádali manželé. Hádka skončila tragédií. Muž vytáhl zbraň a zastřelil manželku. Pak zbraň obrátil proti sobě. Zůstalo malé děvčátko. Dali je do náhradní rodiny, která byla věřící a praktikující. Když nová maminka děvčátko přivedla ke katechetce, omluvně řekla: „Mějte s ní trpělivost. Nikdy neslyšela o Ježíši.“ Paní katechetka dětem ukázala obrázek s Ježíšem a zeptala se: „ Kdo z vás děti ví, kdo je ten muž na obrázku? Ještě otázka nedozněla, když se vzduchem neslo: „To je ten pán, který mě držel v náručí, když maminka a tatínek umírali.“ (Bruno Ferrero - zkráceno)

   Tři různá svědectví o Ježíšově uzdravující moci. Tu má skutečně jen Ten, kdo je Cestou, Pravdou a Životem.

   Dlouhá doba života s Covidem, který bere životy, zdraví, jistoty a nastoluje beznaděj, jasně ukazuje na křehkost našeho bytí. Naše zajištění zde je jen iluzí. A přesto i v této době se lidé neupínají více k Bohu, neptají se po něm. Přesvědčují sami sebe, že se bez Boha obejdou. Říkají tím, že se obejdou bez nepodmíněné lásky. Protože kromě lásky rodičů už každá další láska bývá „něco za něco“.  Mnoho mladých lidí dnes věří, že žijeme v simulaci. Nevědí si s reálným životem rady. Jsou zklamáni, protože mají ideály a realita je jiná. Utíkají do různých závislostí a jsou v bludném kruhu. A ti starší jim nemohou pomoci, protože jejich vnímání světa nerozumějí. Kde hledat pomoc? Na koho se obrátit?

   Byli jsme nazváni dětmi Božími a vskutku jimi jsme. Nejsme osiřelí. Co na tom, že Boha Otce a Ježíše bratra zrakem nevidíme? Důležité věci vidíme srdcem.

Modlitba:

Pane,

Děkuji Ti, že jsi mne oslovil jménem. Chci Ti patřit, ať je mi lehko nebo těžko. Věřím, že se mnou smýšlíš jen dobře. Zatímco já na Tebe často zapomínám. A pak ztrácím klid, důvěru a radost. A dělám věci, kterých pak lituji.

Zbav naši planetu Covidu 19 a nauč nás vážit si života a zdraví. A nauč nás více projevovat vděk těm, kdo se v této době postavili do prvních linií, aby nezištně pomáhali svým bližním.

Amen.

Ema Blažková