Texty:

Exodus 20, 1-17                                                                                                                                                                1. Korintským 1, 18-25                                                                                                                                                         Jan 2,13-22

Písně: 3, 323, 77, 186

Pokoj vám sestry a bratři.

   Událost vyčištění chrámu máme zapsanou ve všech čtyřech evangeliích (Mk 11,15-19; Mt 21,12-17; Lk 19,45-48; Jan 2,13-22). Evangelista Jan, na rozdíl od tří synoptických evangelií, neklade událost v chrámě na konec, nýbrž na začátek Ježíšova veřejného působení, protože ji pokládá za velmi důležitou pro celkové Ježíšovo působení. Vše, co bude následně vyprávěno o Ježíšovi, se odvíjí od činnosti v chrámu. A později to zapříčiní i Ježíšovo zatčení a odsouzení.  Ježíšův příběh tak vidíme celý jako protiklad k tehdejší praxi života i víry . Jako příběh pronásledovaného „reformátora“. V dnešním čtení z listu Korintským čteme:' Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost ' Janovo evangelium takto vychází svým čtenářům vstříc a připravuje čtenáře na zázrak vzkříšení. Citát ze žalmu 69,10: „Horlivost pro tvůj dům mne stráví“, odhaluje Ježíšovu jednotu s Bohem, Otcem. Na druhé straně vypovídá Ježíš o svém těle pomocí výrazu „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím“ (Jan 2,19)  jako o místě pravé úcty k Bohu „v Duchu a pravdě“ (Jan 4,23).

   Tak byla učedníkům zjevena Ježíšova sláva skrze jeho zázračné jednání a oni uvěřili v něj i v Písma která o něm svědčí.

   L.N.Tolstoj o sobě napsal, že měl období, kdy ho pronásledovala myšlenka na sebevraždu. Pochyboval o smyslu čehokoli. Přesto, že měl všeho dostatek. Zprvu to řešil tím, že před sebou ukrýval provazy i pušku. Z nihilismu ho vyvedla až víra v Boha. Kdykoli se oddal práci pro věci víry, byl naplněn novou energií a chutí do života. Když ve víře povolil, síly ho opouštěly.

   O učednících čteme, že uvěřili. Nalezli zdroj té síly, který viděli u Ježíše, když se nebál postavit se všem těm obchodníkům v chrámu i tehdejším kněžím. Kdykoli Ježíše následovali, byli schopni konat skutky, které by do nich nikdo neřekl. Když  ve víře váhali, byli skleslí.

   Na začátku bohoslužby jsme četli ustanovení desatera přikázání. (Ex 20,1-17, nebo Dt 5 kap.) Pro postní dobu je typické, že si připomínáme ony hranice, které Bůh z lásky k lidem pro lidský život stanovil. A i my zde můžeme poznávat, co se Bohu líbí a čeho se vyvarovat. Můžeme plnit Boží vůli a tak i my můžeme čerpat ze zdroje životní energie, z kterého čerpal Mojžíš, Ježíš, učedníci i nepřeberný zástup svědků víry.

 Amen

Zdeněk Břeň