Texty:     Izaiáš 56, 1. 6 – 7                                    Efezským 2, 19 – 22                               Lukáš 19, 1 - 10 

Písně:     122, 112

Jak milé jsou tvé příbytky, Hospodine zástupů! Má duše zmírá steskem po Hospodinových nádvořích.                          Žalm 84,2               

   Připomínáme si 101 let od vzniku církve československé (od roku 1971 husitské). Máme tedy půlstoleté výročí od přijetí přídomku, který nás charakterizuje víc teologicky než původní název zcela spjatý s vytvořením nové republiky a vymezující nám působnost pouze v našem národě.

   Jistě si vzpomenete, jak se církev připravovala na oslavy, které nás v našem národě měly zviditelnit. Chtěla Bohu poděkovat za svou existenci.  Konferencemi  a semináři zhodnotit stoletý život a položit si celou řadu otázek. Proběhla slavnostní bohoslužba ve sv. Mikuláši v lednu, pouť do Škodějova v červnu a pouť na Sázavě v náhradním termínu v září, bohoslužba k uctění památky Mistra Jana Husa  a na Krakovci a vše ostatní už bylo on line. Na celodenní slavnost 1. června 2020 v Národním domě na Smíchově nedošlo vůbec. Chvála internetu a jiným médiím, jinak bychom byli mnohem více zkráceni o prožitky. Mohli bychom si položit otázku, zda bylo dost důvodů k tak velkolepě plánovaným oslavám a zda Covid 19, který se nám postavil do cesty, nebyl názorem shora, říkajícím: „Podívejte se na sebe střízlivěji a nepouštějte  se do žádné pompy. Ta husitům moc nesluší.“

   To vše už je pryč a začínáme psát knihu nového církevního století. Co nám dnes vzkazuje Bůh slovy Písma svatého?

   Prorok Izaiáš v dnešním úryvku přináší zaslíbení a pozvání do chrámu cizincům, kteří se rozhodli spolu s Božím lidem držet se Hospodinovy smlouvy . V domě Hospodinově zakusí radost, protože Hospodin si oblíbíl jejich jednání. „Dodržujte právo, jednejte spravedlivě, protože má spása se už přiblížila, už se zjevuje má spravedlnost“, ujišťuje.

   V dalším dnes čteném úryvku apoštol Pavel hovoří k Efezanům, donedávna pohanům, kteří uvěřili v jednoho Boha a stali se následovníky jeho Syna Ježíše: „Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině.“…. Jak se to muselo příjemně poslouchat z úst nedávno ještě rigidního farizeje Pavla a později, po obrácení,  nesmlouvavého a k sobě velmi přísného učedníka Ježíšova – Pavla.  Jak vypadala ta Boží rodina? O století později filosof a křesťanský apologeta Athenagoras z Atén, který hájil křesťany před římským císařem Markem Aureliem (vládl 161 - 180) popsal vysokou morální úroveň křesťanského společenství (vzešlého z pohanů) těmito slovy: „ Mezi námi najdete nevzdělané lidi, řemeslníky, staré ženy, kteří sice nejsou schopni slovem dokazovat dobrodiní našeho učení, ale jejich skutky dosvědčují požehnání, které vychází z přesvědčení o jeho pravdivosti. Nepraktikují své křesťanství v umné řeči, ale v dobrém díle. Když je někdo udeří, oni neudeří. Když je někdo oloupí, oni nejdou k soudu. Dávají těm, kdo prosí a milují své bližní jako sebe sama.“  Ještě bych dodala, že v tom čase byli křesťané obviňování z ateismu, z požívání lidského masa a krvesmilství. Nemohu nevzpomenout, že v počátcích existence CČS byla také nálepkována kuriozními představami: „Čechoslováci se modlí k vlajce, vznikli jen proto, aby se mohli kněží ženit, ….“ 

   Evangelium nás zavádí do nejstaršího města světa, jak soudí někteří badatelé, do Jericha. Plastický příběh o zkorumpovaném vrchním celníkovi Zacheovi, kterého asi jeho z velké části nakradené peníze úplně neuspokojily. Býval mezi lidmi a tak slyšel vyprávět o proroku a zázračném divotvůrci Ježíši z Nazareta. A když Ježíš měl procházet Jerichem, musel ho za každou cenu vidět. Ježíš nebyl politik, aby mu policie nebo někdo jiný zabezpečili hladký průchod městem. A ani nevíme, jaké měl v něm plány. Víme jen, že jako obvykle se na něj natlačili lidé a nikoho nezajímalo, že bohatý vrchní celník je mezi nimi. Že je také zvědavý. Zacheus byl maličký. A proto zvolil toto řešení: běžel napřed, vylezl na moruši a svrchu chtěl Ježíše pozorovat. Asi ani ve snu  ho nenapadlo,  že Ježíš se na něj osobně zaměří. „Zachee, pojď dolů! Dnes musím zůstat ve tvém domě!“  Dokázala bych si představit, že Zacheus z té moruše spadne. Zažije šok.  On však slezl a s radostí jej přijal.    

   Nechme reptaly stranou a věnujme se jen Zacheovi. „ Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým a jestliže jsem někoho ošidil, čtyřnásobně mu to vrátím. 

   Můžeme najít   v tomto příběhu něco, co má spojitost s nově vzniklou církví? CČS vznikla mimo jiné proto, že se chtěla pokusit o církev čistší,  oslovit mnohé nebo některé, kteří by jinak zůstali bezvěrci. Dala si za úkol Duchem Kristovým proměňovat poznání vědecké i mravní úsilí své doby.  Náboženské obce zakládali lidé nespokojení a nenaplnění v římské církvi. Nebyli to Zacheové, ale ani andělé.  Věřili, že je do své služby povolal sám Ježíš. Nakolik se pak rozdali, to ví jen Bůh. Církev československá v Božích službách udělala mnoho dobrého, ale měla i období tápání a hledání. Ale to bylo.

   A dnes? Její členská základna se velmi ztenčila. Dnes vnuci zakladatelů příliš nebo vůbec s Bohem nepočítají. Raději mají své jisté v peněženkách a na bankovních účtech. V žádném případě si nenechají mluvit do života. Nechtějí žít jako jejich rodičové, natož jako dědové a babičky.  Chtějí si razit novou cestu. A chtějí si života užívat. Proto se tolik radujeme z každého nově pokřtěného, protože jich je jako šafránu a ubezpečujeme se, že i církev budoucna půjde jinou cestou. Že zvnitřní a půjde na hlubinu v maličkých společenstvích, říkáme si.

   Leckde vyprázdněné kostely by se měly prodat, aby sloužily účelům, které lidé uznají za hodné navštěvovat.V roce 2005 napsal duchovní, básník a překladatel, dnes 93letý bratr Zdeněk Svoboda, žijící ve Zlíně,  báseň. Není jásavá, je realistická a je velmi k zamyšlení.

   A tak než zazní, přijměte slovo povzbuzení.

   Vylezme na svou moruši, z níž bychom očekávali Ježíše. Buďme na něj zvědaví jako Zacheus, vždyť on zaplní veškeré prázdno v nás a zodpoví nám naše otázky. On chce být i naším hostem. Nestrachujme se, že nás jeho přízeň bude něco stát. Co nic nestojí, za nic nestojí. 

Uslyšíme nám adresováno: Syn člověka přišel, aby hledal a zachránil, zahynulo nebo co by mohlo zahynout (parafrázováno).

EB