Milé sestry, milí bratři v Kristu,

   V rámci mé duchovenské praxe jsem se se sestrou farářkou Emou domluvila na kázání jedenkrát měsíčně. Nezjišťuji dopředu, která bohoslužba na mě takzvaně vyjde, protože nemám toliko času ani nechci připravovat kázání ve velkém předstihu. Navíc mám dost jiné práce: na Zderaze sloužím jako kostelnice, studuji husitskou teologickou fakultu, pracuji v civilním zaměstnání a mám dvě dcery studentky.

   Když jsem otevřela téma dnešní bohoslužby, doslova jsem vykulila oči. Já? Já mám kázat o svaté rodině? Já, která je už devět let takříkajíc šťastně rozvedená? Co já mohu lidem dát, když žiji bez muže, když jsem se s tatínkem svých dcer rozešla. Jak v takovém světle nebudu budit podezření, že v kázání o Svaté rodině, jak se říká: káži vodu a piju víno?

   A pak najednou jsem se podívala vzhůru a řekla Mu: jasně, právě proto! Právě proto tohle téma má být i pro mě zamyšlením co člověk zvládne odpustit druhému, jak se s ním dokáže po letech snášet, jak si k němu hledat cestu i po bolestných letech rozchodů. A rozcházíme se nejen s partnery a partnerkami, manžely a manželkami, ale i se svými bližními, s členy biologické rodiny. Rozcházíme se, protože se nedokážeme snášet.

   V čem je tedy to know-how šťastné, chcete-li svaté rodiny? V čem byla ta Ježíšova rodina jiná? A jak by taková rodina vypadala dneska?

   Marie. Mladá žena, Josefova snoubenka. Po třech měsících, kdy je u své sestřenice Alžběty, matky Jana Křtitele, se vrátí s novinou, že je těhotná. Samo sebou ne s Josefem. Navíc mu vypráví historku o andělu, který jí zvěstoval Boží milost a Boží vyvolení porodit syna Božího. „Duch svatý sestoupí na tebe a dítě, které se to narodí bude syn Boží,“ říká doslova archanděl Gabriel Marii. Copak by na to mohl nějaký muž přistoupit? Tehdy stejně jako dneska?  Josef reaguje jako typický muž, chová se stejně. Zprvu zmatený neví, jak se k tomu postavit. Dnes by partner s největší pravděpodobností od takové ženy odešel a nechtěl ji už nikdy vidět. Ovšem Josef má v příběhu důležitou roli.

   Podle 24. kapitoly Páté knihy Mojžíšovy bylo dovoleno napsat v takové situaci ženě rozlukový list a propustit ji. A přesto, nebo právě proto Josef tohle neudělá. Mimochodem, rozlukový list byl muž ženě oprávněn napsat, pokud ukáže na veřejnosti kotníky, vlasy, uvaří špatné jídlo a dokonce, jestli špatně promluví o mužově matce, anebo jednoduše: pokud si muž najde nějakou hezčí ženu. V odrazu těchto „důvodů“ bylo cizoložství naprosto jasným signálem k odvržení. Za cizoložství byla neobvyklejším trestem té doby smrt. Josef miloval Marii čistou láskou, a tak ji nechtěl veřejně prohlásit za nevěrnici, ale milosrdně se rozhodl nechat ji odejít potajmu.

   A pak, ve snu přijde archanděl, nazve Josefa potomkem rodu krále Davida a zopakuje informaci o Mariině vyvolenosti Bohem porodit spasitele. Židé si přáli mít krále, který vyžene nepřátele a nastolí království Boží. A Josef se rozhodne jinak, zůstat s Marií, pečovat s dítě, jehož není otcem, a dokonce ho ochraňovat. Čeho všeho bychom mohli dosáhnout, kdyby na světě bylo více mužů jako byl Josef.

   Žijeme v civilizaci, která rodinnému životu příliš nepřeje. Komplex změn ve vztahu muže a ženy sílil v kontinuitě s emancipací ženy ve společnosti, s obecným trendem kladení důrazu na vzdělání, s nezbytností stěhování se do větších měst, které logicky přispělo k narušení uzavírání manželství jako především ekonomického svazku. Lidé ve vyspělých zemích se dnes volí raději nevázaný život proti rodinnému životu s dětmi. Patriarchální rodinka z dob tradiční společnosti se už nikdy nevrátí a navíc: okolnosti, do nichž jsou dnešní rodiny postaveny, povedou k další proměně obrazu rodiny. S ohledem na bezprostředně aktuální situaci lze poměrně s určitostí říct, že s největší pravděpodobností zanikne typ zaměstnání na 8 hodin 5 dní v týdnu. Lidé budou stále častěji pracovat doma a mít nepravidelnou pracovní dobu. Pro práci už nebude důležité stěhování do velkých měst, což bude mít zpětně dopad na společnost, včetně rodinného života. A pak jsou zde ti, co rodinu nemají. Manželství se jim rozpadlo, jsou opuštěni, i ti, co žijí sami, protože zkrátka neměli to štěstí potkat sparného partnera. Takových lidí je stále více a neměli by se cítit jako lidé nižší kategorie. Církevní společenství duchovní rodinou, pak musí být otevřena také pro ně.

   A proto hledejme milost a lásku Boží i v našich dnešních vtazích. Tak jako tenkrát, i dnes nám Bůh nabízí lásku a milosrdenství. Bůh přišel k nám, slovo se stalo tělem, Syn Boží se stal Synem člověka navždy. Svým učedníkům slíbil, že tam jde se sejdou dva nebo tři v jeho jméně, tak On bude vprostřed nich. Pro Ježíše je církev nevěstou. Dobrá zpráva na křesťanství je Bůh, on je ten dar, ne to, co má s sebou, ale on, Ježíš přijde znovu, jako král pro svou nevěstu.

   Bible obsahuje 1189 kapitol a už ve 3. člověk zhřeší. Jsme experti na hřích. Rozvod byl a vždy svým způsobem bude předmětem diskusí, kontroverzním tématem. V desáté kapitole Markova evangelia najdeme nejdůležitější pasáž o rozvodu. Členové židovské sekty, farizejové, doboví experti na Bibli, chtějí Ježíše nachytat. Proč? Protože právě oni byli těmi, jejichž konání Ježíš většinou kritizoval. Oni sami neměli takovou pozornost lidu, a tak hledali způsob, jak Ježíše obvinit a nechat usmrtit. A proto přicházejí v době, kdy Herodes Antipas žije se ženou svého bratra, s otázkou, zda je muži dovoleno propustit ženu. Vždyť přece v Páté knize Mojžíšově se píše, že stačí vystavit ženě rozlukový list. Ježíš se, ale ve své odpovědi vrací do knihy Genesis k Božímu záměru stvořit muže a ženu. „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“ Gen 2, 24) Jedna věc je tedy, co je uzákoněno, umožněno, a druhá věc je Boží záměr. Ptejme se sami sebe, co Bůh chce, jaký je Jeho záměr a jak to ovlivňuje nás? Když Bůh mluví i lásce, on sám je láska. Jak to udělat, abychom mohli v lásce být a v lásce vytrvat? Projevujme navenek mírnost milosrdné srdce dobrotu pokoru mírnost a trpělivost. A snášejme se navzájem a odpouštějme si má-li někdo něco proti druhému. Vybavuje se mi historka jednoho faráře, který mne vyučuje na fakultě: přišli za ním snoubenci s žádostí o uzavření svátosti manželství. Jak dvě zaláskované cukrující hrdličky se dušovali, že se budou pořád milovat. To nemusíte, odpověděl jim farář; stačí, když se budete snášet, mnohdy musíte snášet.

   Jsme povoláni být věrní. Tak jako On je věrný nám. Přesto mnozí křesťané nezvládnou reflektovat Boží lásku a ruší zdar Jeho tvoření. Přesto Bůh soucítí s mužem i ženou, kteří jsou obětí sexuálních hříchů, a dává jim svobodu, milost, odpuštění, a naději žít v jiném manželství. Boží milost je větší než náš hřích. Každý den se budíme s vírou, že jeho milost je větší než nás hřích a že nám dává novou, další šanci.

   Ježíš umřel na kříži za naše hříchy. A jestli je to opravdu pravda, jestli my věříme v to, že jestli opravdu JK umřel za naše hříchy, tak to něco znamená! Jestli Bůh má takový vztah s lidmi, tak přece musíme chtít, aby všechny naše vztahy reflektovaly jeho vztah s námi!!!!

   Co jiného by mělo reflektovat náš vztah s Bohem? Co vám říká Písmo? Boží záměrem bylo stvořit muže a ženu, aby byli jedno tělo. A co bůh spojil, ať člověk nerozděluje. Jsme-li křesťané, pak jsme v manželství s Bohem a jestli Božím plánem není rozvod, a tak se s námi Bůh nikdy nerozvede.

   Často milujeme víc peníze než Boha Otce, své pohodlí, své jednotlivé hříchy víc než Jeho. A přesto: On nás neopouští. Jeho vztah s námi netkví v tom, jací jsme, jak se chováme, nakolik se cizoložstvím s hříchem uzavíráme před Bohem.

   Tkví v tom, jaký Bůh je a co nám slíbil, Tedy co uděláme, abychom takový vztah, který On s námi má, byli schopni reflektovat do našich vztahů tady na zemi? Čiňme pokání z našich hříchů ne proto, abychom byli lepšími lidi, ale abychom byli lepšími Božími dětmi.

Amen