1. neděle adventní 2020

Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách. (Žalm 25, 4)

Modlitba před čtením ze sv. Písem: 

 Bože všemohoucí, vzbuď svou sílu a přijď mezi nás! Milostivě nás ochraňuj před hříchem a zachovej si nás pro den svého příchodu. Svým svatým Duchem nás osviť, ať slyšíme slova Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.

Izajáš 64, 1-9                                         1. Korintským 1, 3-9                               Marek 13, 24-37   Písně: 203, 204,

     Sestry a bratři, všichni se bojíme cizího, neznámého, nevyzkoušeného. Platí to i o vztahu k Bohu. Toužíme, podobně jako žalmista, poznávat Boha z toho, že nás bude vodit po svých cestách. Doufáme, že pak jeho cestám porozumíme Izaiáš ve verších 3 a 4 říká: "Od věků se něco takového neslyšelo, k sluchu neproniklo, oko nespatřilo, že by jiný bůh, mimo tebe, učinil něco pro toho, kdo na něj čeká. Zasazuješ se o toho, kdo s radostí koná spravedlnost, o ty, kdo na tebe pamatují na svých cestách. Hle, byl jsi rozlícen, že jsme hřešili, na tvých cestách odvěkých však budeme zachráněni.“ Slýcháme od malověrných nebo nevěřících: Co z té své víry má? Vždyť je bit jako každý jiný. Důvěra v Boha a důvěřování Bohu není obchod a není to kalkul. Proto bychom si měli zachovat pohled upřený k budoucnosti a nebrat přítomnost s poslední vážností (doc. Jiří Beneš)

    Nedávno jsme slyšeli příběh o 10 pannách pozvaných na svatbu. Pro dlouhé a únavné čekání na ženicha nebyla ani jedna z nich schopna bdít. Po probuzení však hodovaly se ženichem ty, které i přes spánek byly k účasti na slavnosti připraveny. Nemůžeme zapomenout na obraz Ježíše, který se modlí v Getsemanské zahradě a jeho nejbližší spí. I je z dlouhého čekání přemohla únava. A dokonce několikrát. „Nemohli jste bdít jedinou hodinu se mnou“, vyčítá jim vyčerpaný Ježíš, chystající se na smrt. 13. kapitola Markova evangelia a 23. a 24. kapitola u Matouše jsou plny obrazů konečných věcí, mnohého Běda těm, kdo  pojali život přesně naopak, než ti, pro které platí slova uznání: Blaze vám, kdo jste milosrdní, kdo usilujete o pokoj, kdo vyznáváte skromnost, kdo snesete křivdu, která se vám děje, kdo máte čisté srdce, ... – „vždyť v nebi máte odplatu svou“, zpíváme v liturgii.

     Dnes slyšíme, že Syn člověka přijde s mocí a slávou. Bděte, aby vás nenalezl spící, až přijde. Spánek je natolik důležitý, že se nenarodil člověk, který by do něj pravidelně neupadal. Ti, kdo mají se spánkem potíže, jsou vystaveni určité formě utrpení. A jednou z forem mučení je odepření spánku oběti. Je nám jistě zřejmé, že v připomínce příchodu Ježíše ve slávě jde o spánek našeho ducha – nitra, naší niterné osobnosti.  Spánek zde  znamená ignoraci a popření toho, co vidí Bible jako dobré dílo Boží, nad nímž se Bůh s potěšením sklání. A viděl Bůh, že jeho dílo je dobré.  To dobré dílo, člověkem poskvrněné, od člověka po přírodu, přišel očistit a napravit Ježíš z Nazareta, Boží syn, narozen z dívky Marie. Naše  zrození, které umí věda v mnohém popsat, zůstává v posledu tajemstvím. Narození Ježíše je ještě větším tajemstvím. Něčemu z tohoto tajemství porozumíme, když se donutíme před Ježíšem pokleknout. Nemusíme doopravdy, mnohým nám to už nejde lehce, ale srdcem bychom měli. Pak ono Bděte, protože Pán přijde, v nás nevyvolá děs, ale doufání. Kdysi jsem měla v obci kazatele, kterému se dařilo kazdé kázání vygradovat obrazem Božího soudu. Drahý bratře, prosím, přestaňte mi farníky strašit. Bůh, kterému věřící prokazuje celým životem úctu, má právo doufat v Boží  milosrdenství. Třást se mají bezbožníci. Na tomto názoru i po letech trvám.

Amen.   

 EB