Leviticus 19, 1-2+15-18

Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

• 2„Mluv k celé pospolitosti Izraelců a řekni jim: Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý.
• 15Nedopustíte se bezpráví při soudu. Nebudeš nadržovat nemajetnému ani brát ohled na mocného; budeš soudit svého bližního spravedlivě.
• 16Nebudeš se chovat ve svém lidu jako utrhač, nebudeš ukládat svému bližnímu o život. Já jsem Hospodin.
• 17Nebudeš ve svém srdci chovat nenávist ke svému bratru, ale budeš trestat svého bližního podle práva, a neponeseš následky jeho hříchu.
• 18Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně , ale budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin.

Tesalonickým 2, 1-8

Sami víte, bratří, že náš příchod k vám nebyl marný.

• 2Víte také, jak jsme předtím ve Filipech trpěli a byli pohaněni; a přece nám náš Bůh dal odvahu hlásat vám, přes mnohý těžký zápas, evangelium Boží.

• 3Naše poselství nepochází z omylu ani z nekalých úmyslů, ani vás nechceme podvést.

• 4Bůh nás uznal za hodné svěřit nám evangelium, a proto mluvíme tak, abychom se líbili ne lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce.

• 5Nikdy, jak víte, jsme nesáhli k lichocení, ani jsme pod nějakou záminkou nebyli chtiví majetku – Bůh je svědek!

• 6Také jsme nehledali slávu u lidí, ani u vás, ani u jiných;

• 7ač jsme mohli jako Kristovi poslové dát najevo svou důležitost, byli jsme mezi vámi laskaví, jako když matka chová své děti.

• 8Tolik jsme po vás toužili, že jsme vám chtěli odevzdat nejen evangelium Boží, ale i svůj život. Tak jste se nám stali drahými!

Matouš 22, 34-40

34Když se farizeové doslechli, že (Ježíš) umlčel saduceje, smluvili se

• 35a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel:

• 36„Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“

• 37On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘

• 38To je největší a první přikázání.

• 39Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘

• 40Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Milí přátelé, sestry a bratři,

     zase si nevidíme vzájemně na tváře a do očí, ale naše duše mohou být přesto spojeny. Spojí nás Boží slovo a modlitby. „Ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina“, volal kdysi žalmista. Žil jistotou, že Hospodin člověka utěšuje, uklidňuje a dává naději v dobách zkoušek a bouří. A i my máme důvod k nepokoji. Covid 19 nás zahnal do ústraní. Protože jsme bytostmi přemýšlivými, klademe si mnoho otázek:  odkud přišel, kdo je zodpovědný, jak se jej zbavit, je to nějaká odplata, může přinést kromě trápení i něco pozitivního? Je nás mnoho a je to Boží metla? Má zakrýt závažné skutečnosti, které lidstvo neřeší a čeká, jako malé děti, že ono to nějak dopadne?

     Zkusme zatím kladně zhodnotit čas, který nám teď přebývá, protože nemůžeme navštěvovat školy (učit se musíme, ale netrávíme tolik času v dopravních prostředcích), někdo chodit do práce, za kulturou, navštěvovat nemocné, přátele a řadu věcí, které jsme automaticky konali a byly pro nás samozřejmostí. Zkusme nezapínat tak často televizi, ale vybírat z knihovny knihy, které nás už jednou oslovily, podělit se po telefonu o jejich obsah s někým, kdo těžce prožívá tento čas uzavření. Zkusme namísto prázdného klábosení a věčné kritiky všeho přemýšlet, jak někomu tyto dny zpříjemnit a jak někoho potěšit. Ptejme se po svých kořenech a zda to, co dobrého nám dali nebo dávají rodičové a námi respektované bytosti, my předáváme dál k množení pozitivních věcí. Zkusme se ptát sami sebe na svůj žebříček hodnot.

     Filosofové a náboženští vůdci nabídli mnoho cest, po kterých se dá jít a pokud to byli lidé čestní a měli před životem pokoru, s úctou vzhlíželi  ke hvězdám a s respektem se dívali na druhého člověka. Náboženství Židů nám odkázalo hluboký vztah k jednomu Bohu, který se  zřetelně projevil například ve slovech Davidových žalmů. Také nám odkázalo potřebu a hodnotu solidarity k bližnímu (viz 1. čtení), i když pojem bližní dlouhá staletí zahrnoval jen ty, kdo patřili k židovství. Ježíš z Nazareta tento pojem rozšířil na člověka obecně. Nejen ten, kdo je mé rasy, mého národa, kdo je věřící v jednoho Boha, kdo je vzdělaný v Tóře (Pěti knihách Mojžíšových), kdo je výsostného postavení, kdo je mi příjemný atd., ale každý člověk je můj bližní. Každý je hoden mé lásky. Vím, že ve faktickém životě toto praktikovat je  složitější. U mne i u ostatních. Ale na Ježíšově pohledu se nic nedá změnit. J.W. Goethe řekl: „Jednáme-li s bližními tak, jak zasluhují, děláme je pouze horšími. Jednáme-li s nimi, jako by byli lepší než ve skutečnosti jsou, nutíme je, aby se stali lepšími.“

     V evangelním textu se ptají znalci Tóry, farizeové, Ježíše na nějvětší přikázání zákona. Nedozví se nic nového, protože by ho měli znát ze židovských svatých  Písem. Jejich pokoušení Ježíše zato prozrazuje, že postrádají úctu, lidskost a přátelskost. Jsou zahleděni do sebe.

     Kdysi si skupina lidí prohlížela v nejmenovaném anglickém městě universitní budovy. Navštívili také galerii, kde shlédli  reprodukci obrazu „Světlo světa“ od Holmana Hunta. Průvodce oznámil: „Dámy a pánové, originál tohoto obrazu byl prodán za třicet tisíc liber“.  Muž, který stál před obrazem v zamyšlení ještě před tím, než skupina vešla, se obrátil a řekl: „ Dámy a pánové, rád bych vám připomněl, že pravý originál tohoto obrazu byl prodán za třicet stříbrných.“ (J.Kubíková, Doma nad Písmem, str. 45) Přesto, že to s Originálem alespoň na čas nedopadlo dobře, Ježíš byl a je mnohými vnímán jako ten, kdo má skutečnou duchovní moc. Kdo je schopen nás narovnat pro kvalitní život se schopností přibližovat se oběma přikázáním lásky: Milovat hlubokou láskou tajemného a přece blízkého Boha, Stvořitele nebe i země a všeho viditelného i neviditelného a milovat člověka – svého bližního jako sebe sama.

     Nebojme se této lásky, otevře nám obzory. Bůh nás k ní uschopňuj.

Modlitba:

     Bože, který jsi můj poklad, myslím před Tebou na všechny, kdo mají od Tebe nepřeberná bohatství. U Tebe je možno brát a rozdávat. Od Tebe člověk neodchází zklamán a  s prázdnýma rukama. Potřebujeme Tvé dary, protože život má na nás nároky. Věnujeme bližním svou práci, energii, radost, lásku a dobrotu. Někdy pak už nemáme sílu ani na úsměv, protože si připadáme prázdní, vyčerpaní. A tak znovu jdeme k Tobě pro doplnění zásob ušlechtilých myšlenek, dobrých citů a požehnaných rozhodnutí. Jsou nám více, než pokladnička s cennostmi, než vkladní knížky. Dávej  nám moudrost, abychom rozlišovali cenné od braku, hodnoty od náhražek a pomíjející věci od toho, co ukazuje k věčnosti. Dávej nám do srdcí lásku, která rozevře naše dlaně k laskavému stisku a náruč k obejmutí.

Amen.

Doporučené písně:

21 – Kéž Tě víc miluji
56 – Malé kapky vody
76 – Tys, ó Pane, síla má
102 – Jak jen se odvděčím
291 – Dej nám moudrost, odvahu

EB