Skutky 1, 6 – 14                                           1. Petrův 4, 12-14 a 5, 6-11                                              Jan 17, 1-11

Sestry a bratři, přátelé,

   nad branami mnoha hřbitovů můžeme číst: "Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy." Chmurná vyhlídka! My však jsme, jako Ježíšovi učedníci,  dostali slib, že nás nenechá jako sirotky na holičkách. Dá nám průvodce na cestu - advokáta.

   Ten se vyzná v zákonech, umí je vyložit. Dokáže odhadnout, jestli věc, kterou zastupuje, má šanci před soudem. Zastává vždycky zájmy svého mandanta. Dostali jsme pomocníka při našem hledání životní cesty. V křesťanské tradici je ztotožňován s Duchem svatým. Ten je pro mnohé z nás hádankou. Vyznáváme o něm, že "od věčnosti do věčnosti vše oživuje, v Ježíši Kristu se zjevil, skrze proroky a otce naše mluvil a v nás chce přebývat." Spojit Ducha svatého s Přímluvcem, advokátem, nám může pomoci. Vidí naši situaci střízlivě a věcně. Poradí nám, jak se máme chovat, abychom se svým křesťanským posláním dosáhli cíle. Poradí nám, co máme říkat a kde to máme říkat. A co je nejdůležitější: vždycky nám chce být po ruce a zastává se nás. Můžeme rovněž říci: tímto způsobem je s námi osobně přítomný vzkříšený Ježíš Kristus (slova Josefa Špaka).

   Už jen týden nás dělí od připomínky příchodu toho Přímluvce, sv. Ducha. Ježíš byl vzat na nebesa. Prožili jsme Nanebevstoupení Páně.  Ve čtvrtek jsme si o tom povídali se všemi, kdo se objevili na naší faře. Bylo zajímavé, s jakým zájmem příchozí naslouchali a ptali se. Nezůstali jenom posluchači. Velkou radost nám udělala sestra Zina, která před 8 lety zde přijala křest a dobře napovídala, co tyto dny pro nás znamenají. Uvědomila si, že je dlužna odpověď dceři, která pracuje pro zahraniční firmu a  ráno se jí ptala: „Co to mají Němci za svátek, že dnes nepracují?“ „Hned, jak se vrátím domů, jí zavolám a poučím ji.“ Udělej ještě víc. Říkáš, že dcera zvažuje přijetí křtu. Hledej způsob, slova, jak ji povzbudit, aby nezůstala stát na půli cesty, ale šla dál, a svou touhu po křtu zrealizovala. Modli se za ni  a její odhodlání.

   Po delší pauze přicházeli do otevřeného kostela návštěvníci (pro uzavřené hranice jen Češi) a znovu sem vešel běžný život. A to je moc dobře, protože kostely nejsou muzea. Jsou to promodlené prostory, kam vchází Bůh, když se v jeho jménu setkáváme i my. Velekněžská modlitba není jen vyjádřením oslavy Boha a Syna, ale také modlitbou za nás, kdo Bohu a Ježíši důvěřujeme. Za nás on prosil a prosí, abychom čestně šli tímto životem a nebáli se zkoušek a z  nich někdy plynoucího utrpení. V určité míře jím projde každý. „Nyní jdu k tobě, Otče“, říká Ježíš. „Neprosím, abys je  (nás) vzal ze světa, ale abys je (nás) zachoval od zlého.“ Po krátkém utrpení vás Bůh milosti obnoví, utvrdí a posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků!

Aleluja.

Ema Blažková