Skutky7, 55 – 60                                             1. Petrův 2, 1-10                                                 Jan 14, 1-14

Ústřední zvěst textů:

Skutky: Štěpán před kamenováním má vidění oslaveného Ježíše na nebesích. Modlí se za ty, kdo mu berou život.

1. Petr:

Změňte svůj život. Odhoďte všechnu špatnost a založte život na důvěře v Pána (Ježíše Krista). Je dobrý, Bohem vyvolený a vzácný. Pro vás je úhelným kamenem života, pro toho, kdo jím pohrdá, kamenem úrazu a skálou pádu.

Jan:

Ježíš: „Věříte v Boha, věřte i ve mne. Jdu, abych vám připravil místo. V domě mého Otce je mnoho příbytků….“

Sestry a bratři,přátelé,
   brzy uplyne 40 dnů od vzkříšení Ježíše (pochopitelně, že připočteme všechna staletí). Po 40ti dnech „navštěvování učedníků a blízkých“ Ježíš v oslavené podobě bude  vzat na nebesa. A těm, které zanechává na zemi osiřelé, slibuje:  „Jdu, abych vám připravil místo. A kam jdu, přece víte.  Jdu k Otci. Jsem cesta, pravda i život. Skrze mne vede cesta k Otci.“ V Janově evangeliu často čteme: „Já a Otec jedno jsme.“

   „Vznik Syna z Otce je jiný než u lidí. Syn je nejen podobný Otci, ale i neoddělitelný od Otcovy podstaty. On i Otec jsou jedno, jak to sám řekl. Slovo je věčně v Otci a Otec ve Slovu. Jsou k sobě v takovém vzájemném vztahu jako paprsek a světlo.“
Atanáš Alexandrijský

   Dostávám otázky od dětí, jak že je to se světem, vesmírem, Bohem, životem a vším. Dospělí se takto neptají, bojí se, že by se ztrapnili. Že by měli odpovědi znát. Jsem často na rozpacích, neznám na mnoho otázek odpovědi. Velice ráda poslouchám sobotní vysílání Meteoru, fascinují mě výsledky vědy, schopnosti některých lidí, co všechno dokázali z tajemství bytí odkrýt. A zároveň si uvědomuji, že nepředstavitelně velké množství tajemství zůstává neodhaleno a nebude odkryto. Že Bůh, Stvořitel, Udržovatel života, Smysl života, nás má ve svých rukou. Pro sebe si nás stvořil a k sobě si nás zase povolá, až se mu zamane. Postavil nás do světa s ušlechtilou představou, ale my po staletí se bráníme poznat jeho vůli. Obrátili jsme veškerou pozornost na sebe sama, nicotné človíčky, a dali jsme sobě (člověčenství) takovou váhu a důležitost, že velikost vesmíru pro nás nic neznamená, ale hrouda zlata, balík peněz, naše krása a chytrost jsou „naším vesmírem“. Jsme-li k tomu fyzicky zdatní a máme potřebu získat nad druhými moc, pak je druhým s námi docela ouvej. Ještě tragičtější je, když se dostaneme na politické výsluní a můžeme ovlivňovat životy mnohých a třeba i národů. Mizerný koronavirus na čas způsobil, že lidé v rodinách, sousedství a různých zemích myslí na sebe ne jako na rivaly, ale bližní. Ohrožení skutečně spojuje. Ale až pomine? Co bude znovu hnacím motorem našich myšlenek a našeho jednání? Touha mít víc nebo touha znát víc? Nemyslím na vrstvení vědomostí a poznatků, ale na vydávání se na hlubinu našich životů, našeho já a napojení se na zdroj našeho bytí. A tím je Bůh. V dané době se dal poznat v Ježíšově existenci a není nikoho, kdo by tento život předčil. Mít nepodmíněnou lásku k životu, čtyřnohým a nevím kolika ještě a také k dvounohým živým tvorům a vydat jim bez proklínání a hořkosti svůj život, je nepřekonatelné. Tento Ježíš  k nám stále přichází jako dobrý pastýř k ovečkám.

   Prožíváme v životě pěkné chvíle, je dosti věcí, z nichž se radujeme, ale také nemálo těch, které nás trápí, naplňují smutkem i beznadějí. Šťastný je každý, kdo má blízko přítele, za kterým může zajít. Svěřit své trápení a hledat radu. Ještě šťastnější je ten, jemuž přítel z lidských sil poradí, ale poukáže na Rádce silného, na kterého už před mnoha staletími upozorňoval prorok Izaiáš  (adventní zvěstování),

   Zaznamenala jsem následující zprávu: Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) poslalo otevřený dopis Dánské biblické společnosti, která zveřejnila nový překlad Bible, kde na mnoha místech nahradila slovo Izrael jiným výrazem nebo tento výraz jednoduše vypustila.  Apoštol Pavel rozhodně prohlašuje, že židovskému národu byla „svěřena Boží slova“ (Řím 3, 1-2). Židé svatá Písma střežili a uchovávali nezměněné po mnoho generací.

Osvěcuj nás, Pane Bože, ať nejen slyšíme slova tvého Syna, ale uvěříme jim a necháme se jimi natolik okouzlit, že tvého syna budeme toužit s láskou následovat, kam nás povede.

Amen.

Ema Blažková