Kázání na 1. neděli po Velikonocích

19.4.2020

Skutky 2, 14 a 22-32                     1.Petrův 1, 3-9                 Jan 20,19 -31   

Sestry a bratři,     

     1. neděle po Velikonocích dostala latinský název Dominica in albis (Neděle v bílém), protože v prvních dobách křesťanské církve nebyl křest privátní záležitostí, ale celých 8 dní po bílosobotní vigílii, v níž se křtilo,  nosili dospělí novokřtěnci bílá křestní roucha. „Jako novorozené děti Boží mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku. Aleluja!“ - zněla jim v uších výzva z 1. listu Petrova 2.kp.

     Zažili jsme i my o těchto Velikonocích radost? Nevzala nám ji starost o zdraví naše i blízkých, pocit nejistoty, osamocenost a ztížení všeho, co jsme před vpádem koronaviru nezakoušeli?  Mnohé potěšila bohoslužba, kterou z našeho milého kostela na Hod Boží velikonoční přenášela ČT2. (Je snadno k dohledání přes webové stránky www.zderaz.cz.  Psali nám i lidé ze zahraničí.  Život jde dál, virus se ještě nevzdálil a mnohá omezení trvají. Ještě se nemůžeme setkat tváří v tvář. Posilovat se Božím slovem však můžeme kdekoliv a kdykoliv. Ono nás napřimuje, protože je v něm potěšení, udává směr našim životům, abychom příliš neklopýtali.

     Před tisíciletími zpíval Bohu král David : „Dal jsi mi poznat cesty života a blízkost tvé tváře mne naplní radostí.“ V prorockém vidění předpověděl v daleké budoucnosti narození potomka, který bude boží Svatý a přinese lidem spásu. Po kruté smrti Bůh Ježíše vzkřísil a apoštolové a další vyznavači to dodnes zvěstují. Vzkříšením Krista jsme se i my narodili k živé naději. Není však každému dáno uvěřit zvěstovanému slovu (nebo jen tak jakémukoliv slovu či názoru bez možnosti přesvědčit se). Někdo potřebuje důkaz. I mezi apoštoly byl jeden, který dostal jméno nevěřící, ačkoliv by mu více náleželo označení ten, který potřeboval důkaz.

     „Byl tu, mezi námi. Viděli jsme Pána“, radostně oznamovali apoštolové Tomášovi, který v jejich uzavřeném nedělním shromáždění chyběl. Kde byl? Bál se o svůj život? Nebo byl tak Ježíšovou krutou smrtí frustrován, že ztratil veškerou víru a důvěru v Ježíšovu osobnost? Svou zprávou u něj učedníci vzbudili zvědavost. Takže když přišla další neděle, už zase byl s nimi. Předtím ještě řekl: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech  a dokud nevložím do nich svůj prst ...neuvěřím.“ Ježíš znovu přišel s darem pokoje. „Pokoj vám“.  Možná, že ještě než dozněla výzva: „Tak si sáhni do mých ran“,  už Tomášovi vyšlo z úst: „Můj Pán a můj Bůh!“  Směl se přesvědčit pohledem a sluchem. Hmatem by mu to moc nepomohlo. Ježíšovo vzkříšené tělo mělo tělesné rysy, ale nebylo to tělo totožné s pozemským. Vzkříšený procházel zavřenými dveřmi. Laskavým pozdravem a přáním „Pokoj vám“ se přece vždy legitimoval jejich Pán, jejich Mistr. Tomáš se nelišil od apoštola Pavla, od novodobého indického apoštola Sundara Singha, od mnohých, kteří volali po hmatatelném důkazu. Bůh nás přece nestvořil podle jedné šablony a tak jsou mnozí, kteří potřebují důkazy. Ježíš Tomáše neodsoudil. A nám tento příběh zachoval evangelista Jan, protože viděl v budoucnosti kruh čtenářů svého evangelia, kteří si také nebudou moci sáhnout na Ježíše, ale budou mu věřit  skrze zvěstované slovo. Ano, my to máme těžší, než Ježíšovi současníci, protože naše víra se opírá o svědectví těch, kteří kdysi viděli a zakoušeli. Že si nevymysleli pěknou pohádku, toho důkazem je, že za svou zkušenost s Ježíšem a věrnost jemu platili vlastním životem. Dnes mají hmatatelnou zkušenost s Ježíšem novodobí mystikové nebo velcí modlitebníci. Ale i nám ostatním mnohokrát hoří srdce, když v komůrce svého srdce řešíme nějakou záležitost jen s Ježíšem Kristem. Když jsou i ti nejmoudřejší na náš problém krátcí.

     Chcete se zeptat,  co bylo dál s Tomášem? Legendy jej kreslí jako misionáře v severní Persii a v Mezopotámii. Jiné legendy jej posílají do Indie, kde dodnes působí Tomášenská církev. Apokryfní literatura zná jeho skutky. Ale existuje také apokryfní Tomášovo evangelium, které se snaží vyplnit mezeru v našich znalostech o Ježíšově dětství. Ježíš v něm koná fantasmagorické kousky.

     „Blahoslaveni, kteří neviděli a uvěřili“. To je naše situace. Bůh má  mnoho  způsobů, jak se nám může dát  poznat. Jak způsobit, aby nám srdce pro jeho zvěst – evangelium - zahořelo.     

Modlitba:

     Děkujeme Ti, Bože, za Ježíše Krista. Je naším svrchovaným Pánem i bratrem. Je nám velmi blízko, kéž pro nás zůstává autoritou. Děkujeme za jeho oběť za nás. Nedokážeme ji ani docenit. Otevřela nám dveře do věčnosti. Kéž je naše srdce naplněno vděčností.

Amen.

Vaše sestra v Kristu,
Ema Blažková