14.3.2020

Mílé sestry, milí bratři,

   za počítačem je to jiné, než když se díváme jeden druhému do očí a přece se spolu můžeme potkat. Teď jsou ty chvíle, kdy moderní techniku chválíme.  Emaily, telefony ja jiné formy kommunikace jsou k nezaplacení. A tak sdílíme informace o posledním postupu koronaviru v zemi a také rady, jak se chránit.

Radka Denemarková (spisovatelka a překladatelka) sděluje z Tchaj-wanu k prevenci před koronavirem:

… „Obecně dbejte, aby ústa a krk byly vlhké, ne suché. Minimálně každých 15 minut vypijte několik doušků tekutiny. I když se virus dostane do úst, voda nebo jiná tekutina ho vypláchne skrze jícen do žaludku a tam ho žaludeční kyselina zničí. V případě, že nepijete pravidelně hodně vody, může virus vstoupit do dýchacích cest a plící.“

   Je to nezvyklý úvod k pastoračnímu dopisu na 3. neděli adventní 2020, ale neběžná je situace, v níž se nacházíme spolu s celou Evropou. Ba i světem. Někdy také musíme vyjít ze svých domovů a co když nám virus půjde v ústrety? Nebojme se, věřme, že náš život má v rukou Pán Bůh a nezamýšlí s námi nic zlého.

   Přemýšlejme společně nad jeho Slovem, které dnes zazní z Janova evangelia ve 4. kapitole:

Ještě než se začtete, otevřete si ve zpěvníku píseň 141 a z plných plic ji zazpívejte. Ať to slyší i sousedé ve vedlejším bytě. „Hospodin, ten slavný král, oděl se svou důstojností….“

1Když se Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, jak on získává a křtí více učedníků než Jan –

• 2ač Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci –

• 3opustil Judsko a odešel opět do Galileje.

• 4Musel však projít Samařskem.

• 5Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému synu Josefovi;

• 6tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne.

• 7Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: „Dej mi napít!“ –

• 8Jeho učedníci odešli předtím do města, aby nakoupili něco k jídlu. –

• 9Samařská žena mu odpoví: „Jak ty jako Žid můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?“ Židé se totiž se Samařany nestýkají.

• 10Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“

• 11Žena mu řekla: „Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká; kde tedy vezmeš tu živou vodu?

• 12Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda.“

• 13Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň.

• 14Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“

• 15Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu.“

• 16Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“

• 17Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Nato jí řekl Ježíš: „Správně jsi odpověděla, že nemáš muže.

• 18Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“

• 19Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok.

• 20Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!“

• 21Ježíš jí odpoví: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě.

• 22Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů.

• 23Ale přichází hodina, ano, již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.

• 24Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“

• 25Žena mu řekla: „Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko.“

• 26Ježíš jí řekl: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví.“

• 27Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo však neřekl ‚nač se ptáš?‘ nebo ‚proč s ní mluvíš?‘

• 28Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem:

• 29„Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?“

• 30Vyšli tedy z města a šli k němu.

• 31Mezitím ho prosili jeho učedníci: „Mistře, pojez něco!“

• 32On jim řekl: „Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte.“

• 33Učedníci si mezi sebou říkali: „Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?“

• 34Ježíš jim řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.

• 35Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni.

• 36Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec.

• 37Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne.

• 38Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete.“

• 39Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Všecko mi řekl, co jsem dělala.“

• 40Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny.

• 41A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo.

• 42Oné ženě pak říkali: „Teď už věříme ne pro to, cos nám ty o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa.“

V závěru předešlé kapitoly čteme, že Bůh dal velkou (dokonce všecku) moc do rukou Syna, tedy Ježíše. I když Ježíš disponoval velkou a zvláštní mocí, nebyl ochráněn od pomluv, lží, ústrků a  zkoušek. Nepřátel měl v životě dosti. A přesto všechno nás evangelista Jan ujišťuje, že  „Kdo v něj věří, má život věčný“.

Ježíš je stále na cestě. Prochází vyvolenou zemí od severu k jihu a opačně mnohokrát. Kde ho přijímají, zakoušejí v jeho společenství  a s ním mimořádný pocit radosti a štěstí a mnohým se dostává  uzdravení, odpuštění vin i nové naděje. Tam, kde ho nevidí rádi, nic pro ně nemůže udělat. Nevlamuje se k člověku. Jen vlídně nabízí.

Jistě jste slyšeli o velké řevnivosti mezi Židy a Samařany. Samařané si kdysi postavili také chrám. Přestali putovat do Jeruzaléma. Klaněli se Bohu „ve svém“. To pravověrní Židé neskousli. Vznikl mezi nimi svár. Úryvek Písma nás přivádí k samařskému městu Sychar, kde byla Jákobova studna a Samařanka tam přišla načerpat vodu. Tam odpočívá unavený židovský poutník a žádá ji, aby i jemu načerpala vodu. Žena se nediví, že má posloužit statnému a silnému muži, jímž Ježíš jistě byl. Ale diví se, že ji oslovuje Žid, který jejím národem pohrdá. Nemůže vědět, že mluví s člověkem, v němž k ní mluví sám Bůh. „Kdybys věděla, kdo tě žádá o vodu, požádala bys ty jej o vodu živou (o vodu života).“  Žena se na Ježíše dívá s podezíravostí. Kdo je, za koho se pokládá? Stačí krátký dialog,  v němž žena obstojí, protože se před Ježíšem nedělá lepší, než je. A on svými zvláštními slovy, příslibem něčeho mimořádného, v ní vzbuzuje touhu nejprve po tom, aby nemusela neustále opakovat tu úmornou cestu pro vodu. Pak žena pochopí, že živou vodou je pro ni poznání, že Bůh může být uctíván nejen v chrámě (v Samaří i Jeruzalémě a kdekoliv jinde na světě), ale že má být uctíván v Duchu a v pravdě. A tam, kde se tak děje, zanikají důvody pro sváry a  nenávist.

Ježíš ženu přesvědčil a ona si radost ze setkání s ním i nové poznání nenechala pro sebe. Běžela za sousedy a přivedla je ke studni, aby i oni měli užitek ze setkání s Ježíšem. A dostalo se jí pochvaly, protože i je Ježíš oslovil. Dokonce u nich i dva dny pobyl. Jan vidí samařské sousedy pohledem Ježíšovým. Není třeba jimi pohrdat. Kdo porozumí poselství Ježíšovu, ten má otevřené srdce, ten je druhému bratrem, sestrou. 

Není tomu tak dávno, kdy se doširoka otevřely hranice a začali jsme cestovat a sami se naučili  přijímat hosty z dalekých zemí. Teď máme hranice uzavřené a sedíme doma, protože téměř neviditelná potvůrka, smrtící koronavirus, napadl kus světa a ohrozil lidstvo na životě i sebevědomí.

Prosme za to, aby bylo co nejméně obětí, aby se našel lék i očkování proti tomuto typu viru. Prosme za to, abychom byli pokornější a skromnější ve svých nárocích. Prosme za to, abychom nebyli dravými konzumenty všech krás a darů světa, ale uměli stát v údivu a úžasu před tajemstvím světa, živých bytostí a života.

Modleme se: Děkujeme Ti, Pane, za poznání a odkrývání tajemství světa. Kéž nás nevede k pýše a pohrdání slabšími, jednoduššími a méně sebevědomými lidmi, ale naopak v nás probouzí vděčnost k Tobě a přátelský vztah k druhému člověku. Děkujeme za všechny, kdo nepropadají úzkostem a strachu o sebe kvůli koronaviru, ale jsou připraveni pomoci druhému člověku, ocitne-li se v jakékoliv nouzi.

Děkujeme za ty, kdo bez dostatečného odpočinku slouží nemocným. Kéž jsou připraveni mnozí, kdo tyto služebníky vystřídají. Děkujeme, Pane, za dar nového dne a naději, kterou přináší. A dej nám vědět, kde je naše místo a co od nás očekáváš.    Otče náš,který jsi v nebesích ….              

Pán buď s vámi dnes i zítra i navěky. 

Vaše sestra v Kristu Ema