Květná neděle
Ježíšova láska k nám.

   Prošli jsme postním obdobím a stojíme na prahu velikonočního svatého týdne .

   Jaká byla evangelní poselství jednotlivých nedělí? Připomeneme si je. V první postní neděli jsme se dostali s Ježíšem na poušť a radovali se z jeho schopnosti a síly nepodlehnout ďáblově svádění k závislosti na potřebě moci,  vlastnictví, pocitu soběstačnosti a pýchy (Mt 4, 1-11). Ve druhé postní neděli jsme potkali v noci na místě, kde Ježíš právě přebýval, učeného Nikodéma, který naprosto nerozuměl tomu, kdo je to Ježíš a co přináší židovskému národu  (Jan 3,1-17). Ve třetí postní neděli jsme v blízkosti samařského města Sychar pozorovali Ježíše v rozhovoru se Samařankou. V jistém smyslu byla poučována ve stejné věci jako Nikodém: Kdo je Ježíš a co přináší člověku? V tomto evangelním příbéhu je však ukryto několik dalších témat,  např: Kde všude mohu uctívat Boha? Jak mohu Boha uctívat? Jaká je hodnota jinověrce? Jakou hodnotu má žena? … (Jan 4,5-42). Čtvrtá postní neděle nám ukázala Ježíše v roli lékaře. Navrátil zrak slepci , který se jako slepý narodil (Jan 9,1-41). Pátá postní neděle nás přivedla do Betánie, kde Ježíš vzkřísil mrtvého Lazara (Jan 11,1-45). Postní neděle nám ukázaly Ježíše z Nazareta jako muže duchovně velmi silného, nadaného nevšedními schopnostmi a úzce svázaného s Bohem. A nyní tento Boží prorok (jak jej vnímaly všechny postavy z výše připomenutých příběhů) sedí na oslíku a vjíždí do Jeruzaléma. Co jej tam žene? Potřeba důstojně oslavit Velikonoce? Oslovit novým učením, jak jej a jeho slova  mnozí chápali, více souvěrců? Nastavit znovu zrcadlo náboženským vůdcům? Co jej tam čeká? Divná odplata za život naplněný službou a láskou.  Čeká jej potupná smrt. Pašije podle Matouše 26,14 - 27,66  nám otevírají už dnes o Květné neděli velikonoční čas, abychom je ještě jednou a v plnosti  prožili o Velkém pátku. Drama, které by  zůstalo jen dramatem (a možná vešlo v zapomenutí jako mnoho podobných příběhů), kdyby ten příběh nebyl o Božím Synu, o Bohu samotném a záchraně  člověka. Slavným lidem všech dob se natahovaly a natahují červené koberce na důkaz úcty (a mnohdy i podřízenosti). Ježíši prostí lidé prostírali své pláště a ratolesti, aby vyjádřili svůj vřelý vztah k němu.

   Ještě netušili, co se v Jeruzalémě o těch  Velikonocích přihodí.  My to víme. Promýšlejme v tichu znovu, jak velkou oběť za nás Ježíš přinesl, aby i nám Bůh odpustil naše provinění. Abychom narovnali skrze Syna svůj vztah k němu a narušené vztahy k lidem. Radujme se, že jsme stále omilostňované Boží děti.

Modlitba:

 Pane Bože, tajemství obestírá Velikonoce. Pro nepochopitelné probuzení ze smrti a vstup na nebesa  nemá dnešní člověk buňky. Zato  má buňky pro izolaci, do které se uzavírá a náhražky života, kterými se obklopuje. Zamotává se do divné pavoučí sítě. Nechce se dívat zpříma do očí prostému životu. Pane pomoz nám. Vytrhni nás ze všech objetí, které nás stahují na falešnou cestu. Děkujeme Ti za Tvou lásku.

Amen.