Převzato z webových stránek CASD
Autorem kázání je ThDr. Tomáš Butta  (z let 2004 - 2005)

  Kdybyste měli vyjmenovat jedinou lidskou hodnotu, kterou dal Pán Bůh lidem, a které si zvláště ceníte, která by to byla? Kolik z vás jmenovalo manželství? Je zajímavé, že jedna z nejdůležitějších lidských hodnot, kterou jsme od svého Stvořitele dostali, je i samými křesťany tolik opomíjena. O rodině se hodně hovoří, ale o manželství méně. Proč to je? Vždyť přece šťastná rodina je postavena na základech šťastného partnerského vztahu obou manželů!

    Jaký byl původní Boží plán, aby manželství mohlo být šťastné?

1 Moj 2,24: "Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem."
    Opustí rodiče: i když jsme se našim rodičům narodili, nosíme jejich jméno, podobu, vlastnosti, jsme i přesto všechno samostatnýmijedinci. Nejsme majetkem našich rodičů, právě tak jako naše děti nejsou majetkem naším. Patříme pouze Bohu, ne člověku. Tam, kde se to takto chápe, mají rodiče pocit odpovědnosti za své děti. A naopak majetnický přístup vede k manipulaci s dětmi - a to i v době, kdy již mají své rodiny. Bible říká, že vztahy mezi rodiči a dospělými dětmi musí mít v každé době jinou kvalitu, aby tyto děti jednou mohly být v manželství šťastné. Žel, toto je jedna z věcí, kterou lidé často ke své škodě ignorují.

•     Opravdu moudří rodiče se nesmějí plést do manželství svých dětí a nemohou podporovat boj jednoho proti druhému;
•     Zralí synové a dcery se musí přeorientovat na nový vztah a ne běhat si domů stěžovat;

    Jak mnoho problémů vzniká právě z toho, že jeden či druhý neopustil vnitřně domov svých rodičů a buď do něj svému partnerovi stále utíká, nebo chce model domova svých rodičů přenést do své nové domácnosti. A to buďto sám nebo za asistence svých rodičů. Situaci komplikuje bytová otázka. Toto je cesta jak úspěšně křehký partnerský vztah rozbít.

ILUSTRACE: 
    Když se oženil můj kamarád, s nímž jsem bydlel 4 roky na internátě, překvapivě brzy jsem dostal zprávu, že se jeho manželka s ním rozvedla. Když mě později navštívil, vyprávěl mi jak to bylo. Jeho žena mu bez předchozích svárů nebo něčeho podobného jednoho dne oznámila, že se s ním chce rozvést. Nebyl v tom jiný muž, ani nevěra či alkohol u mého kamaráda. Soudce se jí na prvním stání ptal: "Proč se chcete rozvést? Bije vás manžel? Je vám nevěrný?" "Ne", odpověděla. "Nestará se o rodinu? Pije?" "Ne", odpověděla. "Vy už svého manžela nemáte ráda?" "Mám ho ráda, ale chci se s ním rozvést...". Soudce zalapal po dechu a řekl: "To se mi za celou moji kariéru ještě nestalo: manžel se stará o rodinu, nebije vás, nechodí za ženami, vy ho máte ráda, a přesto se chcete rozvést..?" 
Co vlastně tenkrát stálo v pozadí? Majetnický postoj tchýně. Rozvod byl jejím přáním. Stála v pozadí celé akce a na dceru měla tak silný vliv, že ona bez odporu přistoupila na rozvod. Tchýně nikdy opravdově nepřijala zetě do rodiny. A protože se její dcera vnitřně dosud nerozešla s domovem svých rodičů, splnila její vůli..."

Přilne k manželce: šťastné manželství je podmíněno právě tímto. Toto je dalším problém dnešních vztahů. Naše podvědomé sebeobranné mechanismy, kterými se chceme chránit před zklamáním a zraněním ze strany nedokonalých lidí, nám brání se druhému zcela otevřít a splynout s ním. Nepustíme k sobě ani toho nejbližšího člověka z obavy, že nás zraní.

    Je paradoxem, že dnešní lidé ochotně odhalí před jinými kteroukoliv část svého těla, ale do svého nitra nepustí nikoho. Jsou ochotnější se obnažit tělesně než duševně. To je v partnerském vztahu obrovskou překážkou.

    A právě proto, že existuje tato podvědomá sebeobranná nedůvěra, do manželství dnes lidé vstupují s pojistkami a zadními vrátky. Jsou připraveni za svazku kdykoliv vycouvat. Proto se i v církvi potýkáme s rozvody a nefungujícími manželstvími.

    Bariéry, které si mezi lidmi od malička pěstujeme, si podvědomě přenášíme i do partnerského vztahu. Důsledek je ten, že jsme zklamáni, když očekáváme trvalou vřelost a namísto ní prožíváme odstup, který se časem v lepším případě vyvine v chladné příměří, v horším případě může skončit i rozvodem. Po vyprchání emocí a raných citů nastupuje chlad občas oživený podle toho vypadajícím sexem. V tomto případě se vůbec nedá hovořit o manželském štěstí.

    Manželé se musí naučit přijímat jeden druhého takového jaký je i s jeho nedostatky. Musí spolu zcela otevřeně hovořit o svých pocitech, potřebách a touhách, protože jinak dojde k odcizení. Bez sdílení se nemůžeme svému partnerovi dobře rozumět! Otevřít největší hloubky svého nitra je sice čin trochu riskantní, protože ani ten nejlepší partner není dokonalý a kdykoliv může udělat něco, čím mě tam dole zraní Zde platí Ježíšovo: "Nastav druhou tvář..." Je to nutné pro vzájemné pochopení a sbližování.

Budou jedno tělo: Tímto Pán Bůh navazuje na předchozí myšlenku. Zde je obsaženo víc než jen narážka na intimní život. Manželé nemají být dva spolu soupeřící jedinci, ale vzájemně se doplňující partneři. Nemáme hrát prim a vládnout nad tím druhým, ale sloužit mu.

    V tom spočívá jeden z největších problémů dnešních manželských vztahů. Lidé, kteří vstupují do manželství a očekávají v něm naplnění svých tužeb, jsou připraveni pouze přijímat, nikoli sloužit.

• Muž očekává, že jeho manželka naplní jeho potřebu důležitosti a významu. Že ho bude respektovat, podřídí se mu a dodá mu tak vědomí důležitosti, které jako muž potřebuje.
• Žena naproti tomu očekává, že bude konečně plně a nekriticky milována a přijímána taková, jaká je. A to za všech okolností bez ohledu na citové výkyvy, které mívá.
• Oba od partnera velmi mnoho očekávají, ale žádný nechce tomu druhému sloužit.

    Manželství nemůže být pouhým pasivním očekáváním, že ten druhý naplní moje potřeby, protože tento postoj přinese nutné zklamání a rozčarování! Když budeme oba jen čekat, že ten druhý začne, pak se nikam nedostaneme! Jestliže má být manželství šťastné a má vést k naplnění potřeb obou partnerů, pak oba dva - muž i žena - musí být rozhodnuti sloužit tomu druhému, aby se cítil přijímaný a pro svého partnera důležitý. Když nebudou hledět na potřeby svoje, ale potřeby svého partnera, dokáží si vytvořit takřka ráj na zemi!!!

    Dalším problémem je, že o svých přirozených potřebách nekomunikují. Takže muž nezná potřeby a pocity své ženy, a ona nezná zase ty jeho. Oba čekají, že partner jejich touhy naplnění, ale tomu druhému je nesdělí. Propast zklamání se zvětšuje.

    K tomu, aby lidé mohli k sobě přilnout, je třeba dosáhnout sjednocení na třech důležitých úrovních:

• duchovní
• duševní
• tělesné

Manželé, kteří v průběhu trvání vztahu nedokáží dospět k vnitřnímu sjednocení, prožívají zklamání, napětí, ještě více se uzavírají do sebe. Jsou znechuceni a pokud spolu vůbec zůstanou, hledají si takové aktivity, kterými se od sebe co nejvíce vzdálí.

Být jedno tělo zahrnuje v sobě také harmonii rolí, které muž i žena mají. Dnešní lidé jsou ve svých rolích nejistí. Chybí jim sebedůvěra a uvědomují si svoji nedokonalost, která se odráží právě v tom, že ve své roli selhávají. To je vede k sebeobviňování a komplexům. Muž se necítí být dostatečně mužem, má potřebu se svého okolí ptát, jestli je jako muž přijatelný, úspěšný a dobrý - protože sám v sobě tuto jistotu nemá. Žena právě tak potřebuje znovu a znovu slyšet, že je pro svého muže dostatečně ženou, protože si sama sebou není jistá. Lidé si jsou nejistí nejen sami sebou ale i tím, jak je přijímá jejich partner. A protože se nenaučili sdělovat si navzájem svoje niterné prožitky a potřeby, snaží se získat sebeúctu a vědomí vlastní hodnoty tím nejhorším způsobem - soupeřením s partnerem a snahouzmanipulovat ho. Tomuto cíli zcela podřizují vzájemný vztah. Chtějí své okolí - ale hlavně partnera - přesvědčit o své ceně. Při této honbě za získáním vědomí vlastní hodnoty pak používají způsoby, které vztahy ještě více ničí. Je to snaha o nadvládu, ne o harmonii.

Jak to vypadá u vás doma?

Ef 5,25-33: Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval ...  A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu.

Mnohokrát přirovnává Bible vztah církve a Ježíše Krista k manželství. Bůh nám tím chce ukázat, co znamená opravdově milovat. Na Ježíšově životě můžeme pozorovat lásku, která nesleduje své cíle, ale blaho milované bytosti. Co to pro nás znamená?

Verš 28: Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. To znamená: kdo usilovně buduje partnerský vztah životem nesobecké služby, tomu se jeho úsilí mnohonásobně vrátí v podobě lásky a vděčnosti ze strany partnera.

• Bratře, víš jakou máš cenu v očích Ježíše Krista? Jistě ano, protože jsi prošel odpuštěním hříchů, víš, co je to Golgota. Dovol mi otázku: žije tvoje manželka s vědomím, že ve tvých očích za ta léta neztratila svoji cenu? Dokážeš jí ještě přinést květiny - jen tak? Slyší z tvých úst, že ji stále hluboce miluješ? Prožívá z tvé strany přijetí, které je pro ni tak důležité, že bez něho nedokáže být šťastná? Žije tvoje žena s vědomím, že pro tebe je tou jedinou, která má místo ve tvém životě? Nechceš dnes na kolenou před svým Bohem přemýšlet o tom, jak to udělat, aby tvoje žena, s níž jsi prožil kus svého života, byla šťastná právě proto, že je ženou tvojí?
• Sestro, víš i ty, jak mnoho znamenáš pro svého Spasitele, který je ti pomocí a oporou? Dovol, abych i tobě položil otázku: ví tvůj manžel, že ve tvých očích neztratil cenu? Cítí a prožívá z tvé strany přijetí a porozumění? Prožívá tvůj manžel vědomí, že je pro tebe stále tím nejlepším mezi ostatními muži a že nelituješ, že sis ho vzala?

Bůh, který dal v ráji dar manželství nás chce povzbudit, abychom mezi hodnoty, o které zápasíme, zařadili i tuto. Manželství je jedna z nejvíce ohrožených hodnot, proto i v Desateru Pán jedním z přikázání pamatuje na jeho ochranu. Chraňme si cenný partnerský svazek, který pro nás často znamená jediné zátiší v bouřích tohoto světa. Budujme život se svým manželem, manželkou, protože mnoho krásných chvil je postaveno právě na vzájemném porozumění. Nepřipusťme si myšlenku, kterou nám chce satan podsunout - že by nám totiž s někým jiným mohlo být lépe. Skutečné štěstí v manželství spočívá v trvalém rozvíjení hodnot, které může dát jen dlouhodobý a trvalý svazek, nikoliv v nových pokusech začít znovu.

    Bůh vám oběma žehnej!