(Mk 1,14-20; Jan 3,1-3; 1K 7,29-31)
Autorem kázání je ThDr. Tomáš Butta  (z let 2004 - 2005)

    Sestry a bratři,

    podle kazatelského cyklu pro letošní rok připadají na jednotlivé neděle mezi svátkem Zjevení Páně a postní dobou čtení z 1. a 2. kapitoly Markova evangelia. Markovo evangelium je považováno za nejstarší, je nejstručnější. Zachycuje živé vzpomínky a vyprávění očitých svědků Ježíšova života i z počátku jeho veřejného vystoupení.

    Úplně první činností, kterou Ježíš zahajuje své vystoupení, je kázání. “Ježíš přišel do Galileje a kázal evangelium.” Kázání evangelia je na prvním místě i dnes. Tam, kde je vyhlašováno a kázáno evangelium, tam se podílíme na Ježíšově působení ve světě a pokračujeme v něm. Není ve svědectví Marka pro stručnost zprávy jasné, jaká byla reakce na první Ježíšovo kázání. Možná lidi více získával, až když začal viditelně projevovat svou moc uzdravováním, než když působil slovem. Kázání evangelia je i dnes prvořadý, ale současně obtížný úkol. Vyžaduje vytrvalost, zvláště tehdy, když se nedostavují viditelné výsledky. Podle Jana Zlatoústého má být kazatel vytrvalý. Nemá ochabovat v horlivosti ani tehdy, když ihned nevidí plody své práce. Ve 4. kázání na 1. list apoštola Pavla Korintským říká: “Jestliže jsi nepřesvědčil dnes, zítra přesvědčíš, a i kdybys nepřesvědčil, budeš mít dokonalou odměnu. Nepřesvědčíš-li všechny, možná přesvědčíš alespoň někoho z mnoha, neboť jestliže apoštolové nepřesvědčili všechny, přece všem kázali, za všechny obdrželi odměnu… Neopovrhuj menšinou, nemůžeš-li přesvědčit celý svět. Neodvracej se od malého z touhy po velkém ! Nemůžeš-li přesvědčit stovku lidí, postarej se o deset, nemůžeš-li přesvědčit deset, nepohrdni ani pěti, a nepřesvědčíš-li ani pět, nepohrdni ani jedním. A kdybys ani toho jediného nepřesvědčil, neztrácej odvahu a nezříkej se kazatelské činnosti !”

    To druhé, co činí Ježíš hned na začátku své veřejné činnosti, je povolání učedníků. Cíleně hledal a od počátku připravoval své spolupracovníky, pomocníky a pokračovatele. Nehledal rychlé řešení až na konci svého působení, ale hned na začátku povolává své nejbližší učedníky – apoštoly.

    Ježíš jde kolem Galilejského moře či jezera. Každému, kdo měl možnost navštívit místa kolem Galilejského jezera ve Svaté zemi, se vtiskl do mysli i srdce nezapomenutelný pohled na modrou vodu jezera, kolem palmy a vpovzdálí Golanské výšiny, které se v záři večerního slunce zbarví dočervena. Ježíš se však kolem tohoto jezera neprocházel, jakoby trávil dlouhou chvíli. Nebyl a není nezúčastněným pozorovatelem lidí. On zasahuje do dění světa. On vstupuje do života jednotlivců. Povolává učedníky. Ježíš povolal během staletí nespočet učedníků oddaných a věrných, ale snažil se oslovit a oslovuje i ty, kteří se příliš od něho neučí. Je vždycky prospěšné se podívat na samý začátek – na první povolané rybáře od Galilejského jezera. Znovu a znovu žasneme a myslíme na to, proč právě povolal tyto rybáře –Šimona Petra, Ondřeje, Jakuba a Jana.

    Můžeme vidět pět důvodů, proč jsou první apoštolové rybáři.

1.    Rybářské řemeslo vyžaduje šikovnost. – Během prázdnin jsem navštívil jednoho mladého člověka ve vesnici ve středních Čechách. Pochlubil se mi, že má rybářský prut a vyslovil přání jít na ryby. Vyšli jsme tedy k místnímu rybníku. Rozmáchl se a hodil návnadu na vlasci. Háček se naneštěstí zachytil za větev stromu. Zbytek času jsme trávili tím, že jsme se snažili udici vyprostit. Pomáhali i další rybáři. Nakonec větev praskla a spadla dolu. Mladý člověk háček odstranil z větve a smutně odcházel domů. – Rybáři od Galilejského jezera byli zruční, šikovní. A což teprve, když se měli stát rybáři lidí ?! Nešikovnost a unáhlenost může mnoho zkazit. Proto Ježíš nejprve své učedníky trpělivě vede a připravuje na jejich úkol. Chce překonávat i naši nešikovnost a duchovní nezkušenost.

2.    Za druhé rybáři od Galilejského jezera byli fyzicky zdatní a silní muži. I “rybář lidí” – Kristův svědek musí být silný a odolný, musí něco přestát a vydržet. Víme však, že apoštol Pavel nebyl zrovna atletické postavy a přesto jaké vzdálenosti překonával a pěšky zdolával a co všechno vydržel. Bůh mu dával sílu v jeho slabosti.

3.    za třetí galilejští rybáři byli schopni spolupráce. Ježíš je povolává ve dvojicích. A dokonce to byli sourozenci. Ježíšovi apoštolové mohou být jen ti, kteří jsou schopni spolupráce. Galilejští rybáři drželi společně sítě. Společně je vrhali a společně je vytahovali. Ani dnes to nejde v církvi bez spolupráce. Nemůžeme se tahat, přetahovat nesmyslně o sítě, ale je třeba tahat společně stejným směrem. To znamená držet spolu. Jen tak může být rybolov – získávání druhých pro Krista smysluplné.

4.    A ještě připojme čtvrtou vlastnost galilejských rybářů a tou je odvaha. Naše představa rybáře je, že si v klidu sedí u břehu řeky. Rybáři v biblické zemi museli vyrazit na moře a tam vrhat sítě. A přesně tak si přeje Ježíš, aby jeho učedníci vyjeli na rozbouřené moře a vstoupili s odvahou do neklidného světa.

5.    A přidejme důležitou pátou schopnost povolaných galilejských rybářů, totiž nezávislost na světu. Byli schopni opustit vše, i to, co pro ně bylo tak důležité. Osvobodili se od vztahů k věcem i k lidem, či lépe řečeno nechali se osvobodit Ježíšem. Jestliže člověk chce něco přijmout, musí na druhé straně něco ztratit. Nemůžeme mít vše. Bůh ví, co potřebujeme.

    Sestry a bratři,

    příběh o povolání prvních učedníků nám klade otázky, jak je to s našimi vlastnostmi a schopnostmi – s naší šikovností v dobrém slova smyslu, s naší odolností v nepřízni, schopností spolupráce s druhými, s naší odvahou a s naší svobodou pro Boží království, které nám Ježíš zvěstuje a činí již naší přítomností.
                           Amen.